Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2813/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti ČEPS, a. s., se sídlem Praha 10, Elektrárenská 774/2, zastoupené JUDr. Alešem Gerlochem, advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014 č. j. -120, spojené s návrhem na zrušení ustanovení části první, čl. II. bodu 7. ve slovech "vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona", takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím byl porušen d (dále jen " ").

Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky podle ustanovení věty první , neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Konkrétně dovolací soud uvedl, že dovolatelka zpochybnila pouze skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že výpověď z pracovního poměru žalobkyně je neplatná, neboť zákonný důvod k výpovědi z pracovního poměru podle nemohl být naplněn pro absenci rozhodnutí o organizační změně ke dni doručení výpovědi, a zároveň namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil důkazy.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v dovolání vytýkala odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a nikoli pouze správnost závěrů plynoucích ze skutkových zjištění. Podle stěžovatelky je zjevné, že rovinu skutkových zjištění a jejich právního posouzení nelze od sebe striktně oddělit, neboť se jedná o dvě provázané fáze procesu aplikace práva. Ustanovení , na jehož základě Nejvyšší soud odůvodnil své usnesení, je nutné aplikovat restriktivně, neboť pouze stručné odůvodnění je samo o sobě vždy "na hraně práva na spravedlivý proces" a mělo by být dostatečně konkrétní. Závěr Nejvyššího soudu o tom, že stěžovatelka zpochybňuje pouze skutková zjištění a namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil důkazy, podle stěžovatelky neobstojí při jeho srovnání s obsahem podaného dovolání. Na podporu svého tvrzení stěžovatelka rekapituluje obsah dovolání a uvádí tvrzení, která považuje za důvody nesprávného právního posouzení věci. Dále uvádí, že nebýt , byla by v procesní situaci, kdy by mohla rozsudek odvolacího soudu napadat dovoláním jak pro nesprávné právní posouzení, tak pro rozpor skutkových zjištění ve smyslu původního Protože však Nejvyšší soud projednával dovolání podle nové právní úpravy, zúžil tím fakticky rozsah jinak předepsaného dovolacího přezkumu ve srovnání s původní právní úpravou.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především uvádí, že se ústavními stížnostmi směřujícími proti usnesení Nejvyššího soudu odmítajícímu dovolání pro nepřípustnost nebo existenci vad, které brání pokračování v dovolacím řízení, již vícekrát od účinnosti novelizace zabýval (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

či ). Ústavní soud neshledal důvod, pro který by se v dané věci měl odchýlit od závěrů o odmítnutí ústavních stížností uvedených v předchozích rozhodnutích, a proto na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

Ve vztahu k nyní posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud pouze dodává, že vzhledem ke koncepční změně dovolacího řízení je podle novelizace , provedené , jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Cíle dovolacího řízení, spočívajícího podle důvodové zprávy k v zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování soudů v občanském soudním řízení, je možné dosáhnout pouze prostřednictvím rozhodných otázek hmotného a procesního práva. Změna právní úpravy tedy vyžaduje, aby v dovolání byly vymezeny konkrétní důvody nesprávného právního posouzení věci. Pokud stěžovatelka polemizuje s rozhodnutím dovolacího soudu o tom, že v dovolání zpochybnila pouze skutková zjištění odvolacího soudu, Ústavní soud není povolán k tomu, aby dovolání stěžovatelky, resp. závěry dovolacího soudu přezkoumával, k čemuž jej stěžovatelka vybízí.

K námitce stěžovatelky ohledně projednávání jejího dovolání Nejvyšším soudem podle nové právní úpravy Ústavní soud konstatuje, že dovolací soud při posuzování dovolání postupoval v souladu s přechodnými ustanoveními a takový postup nelze tedy považovat za zúžení dovolacího přezkumu, jak tvrdí stěžovatelka.

Pokud jde o odkazy stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu týkající se požadavků na posuzování dovolání a odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka při argumentaci těmito odkazy opomíjí, že v dané věci dovolací soud rozhodoval podle novelizované úpravy, která v případech vymezených v umožňuje tzv. stručné odůvodnění.

Jak je zřejmé, Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelkou vytýkaného práva na spravedlivý (řádný) proces.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Návrh stěžovatelky na zrušení ustanovení části první, čl. II. bodu 7. ve slovech "vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona" jako návrh akcesorický podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu