Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1791/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti XIO.CZ, a.s., se sídlem Praha 3, Soběslavská 48, zastoupené Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem se sídlem Praha 3, Jeseniova 837/10, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č.j. -514, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č.j. -415, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle d.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i jí napadených rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že proti stěžovatelce je u Městského soudu v Praze pod sp. zn. vedeno řízení o určení neplatnosti mimořádné valné hromady stěžovatelky, jež se uskutečnila dne 16. 1. 2006.

3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č.j. -415, pak bylo v odvoláním napadených výrocích I. a IV. potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jimiž soud prvního stupně vyslovil neplatnost usnesení mimořádné valné hromady o volbě nových členů představenstva, o volbě nových členů dozorčí rady a o schválení účetní závěrky stěžovatelky za roky 2003 a 2004 a o rozhodnutí o rozdělení zisku stěžovatelky za roky 2003 a 2004 (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Odvolací soud dále uložil stěžovatelce povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 18.720,- Kč.

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č.j. -514, byla stěžovatelka (resp. její právní zástupce) soudem prvního stupně vyzvána, aby opravila vady plné moci, udělené jejímu právnímu zástupci ke stěžovatelčinu zastupování v dovolacím řízení, když tato byla podepsána členy dozorčí rady stěžovatelky, jež však nejsou osobami oprávněnými jménem stěžovatelky jednat, neboť dozorčí rada není statutárním orgánem. Soud prvního stupně dále uvedl, že v současnosti jsou jménem stěžovatelky oprávněny jednat dvě členky představenstva (Michaela Muchová a Mgr. Jaroslava Kudlíková), když předsedkyni představenstva (Mgr. Danuši Korczynské) funkce člena představenstva zanikla.

5. Výše popsané usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č.j. -415, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č.j. -514, stěžovatelka napadla ústavní stížností. Ústavní soud však po jejich prostudování dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti nim není přípustná z níže uvedených důvodů.

6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka v projednávané věci využila možnosti podat proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č.j. -415, současně nenárokové dovolání, jehož přípustnost může Nejvyšší soud při splnění podmínek daných dovodit (podle přechodných ustanovení k , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před 1. 1. 2013 projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona). Jak však bylo Ústavním soudem zjištěno, dovolací řízení do dnešního dne nebylo pravomocně skončeno. Ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou, a tudíž nepřípustnou.

7. Jde-li o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č.j. -514, považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že toto rozhodnutí není rozhodnutím ve věci, ale toliko rozhodnutím procesním. Tento typ rozhodnutí je však s ohledem na již výše zmíněnou zásadu subsidiarity ústavní stížností napadnutelný jen tehdy, je-li jím nejen nepřípustně, nýbrž napříště již nezhojitelně zasaženo do základních práv a svobod stěžovatele.

8. Jak již bylo uvedeno výše, byla stěžovatelka napadeným usnesením městského soudu vyzvána k odstranění vad plné moci udělené advokátu k jejímu zastupování v dovolacím řízení. Toto rozhodnutí, byť proti němu nelze podat opravný prostředek, však samo o sobě není způsobilé se negativně projevit v právní sféře stěžovatelky; nepříznivý následek by pro stěžovatelku mohl nastat až v důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně či soudu dovolacího o zastavení dovolacího řízení ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen ""), ve spojení s , nebo v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu o odmítnutí dovolání dle ve spojení s . Z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by k vydání takového rozhodnutí došlo, stěžovatelka takovou skutečnost netvrdí a ani Ústavní soud dotazem u soudu prvního stupně takovou skutečnost nezjistil. Z právě uvedeného je patrno, že napadené usnesení není v dané fázi řízení způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky a ústavní stížnost proti němu je proto v této fázi řízení nepřípustná (srov. usnesení ze dne 13. 10. 2009,

sp. zn.

, usnesení ze dne 23. 1. 2013,

sp. zn.

, nebo usnesení ze dne 28. 11. 2013,

sp. zn.

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

9. Z výše vyložených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2014

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu