Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1185/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Aleny Hanzíkové a 2. Vladimíra Hanzíka, obou zastoupených Mgr. et Mgr. Vítem Bavorem, advokátem se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 3, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014 č. j. -176, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 26. 3. 2014, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 3. 2014, stěžovatelé napadli a domáhali se zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tím, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen "") a ve smyslu hlavy pátéy, "zakotvující ve své celistvosti právo na spravedlivý proces".

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2012 č. j. -131 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 5. 2012 č. j. -86, vydané v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, v němž stěžovatelé vystupovali jako žalobci a Milan Bureš jako žalovaný, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Ústavní soud konstantně vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán; princip právního státu takové souběžné rozhodování obecně nepřipouští [srov. ale ]. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

Ústavní soud také mnohokrát konstatoval, že je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

či ze dne 23. 5. 2013

sp. zn.

(dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí.

Jak patrno z výše uvedeného, napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byl zrušen rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc byla posledně uvedenému soudu vrácena k dalšímu řízení. Z toho plyne, že věc se nyní nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně, přičemž stěžovatelé mohou svá práva bránit v daném řízení, a bude-li třeba, rovněž v rámci řízení o (řádných a mimořádných) opravných prostředcích, které jim zákon () poskytuje. S ohledem na tuto skutečnost nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu .

Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ji jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítnout.

Závěrem možno dodat, že pokud stěžovatelé namítají, že se Nejvyšší soud dopustil procesního pochybení, když posuzoval dovolání podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012 (část první, čl. II bod 7 ), s tím, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán až dne 8. 4. 2013, pak daný předpoklad není správný, neboť jak plyne z kopie tohoto rozsudku, jež je přiložena k ústavní stížnosti, k jeho vydání Městským soudem v Praze došlo již dne 28. 11. 2012 (a právní moci nabyl dne 17. 1. 2013). Z tohoto důvodu není třeba se zabývat otázkou, zda by tvrzené pochybení nemohlo založit výjimku ze "standardního" postupu Ústavního soudu v případě ústavních stížností směřujících proti kasačnímu rozhodnutí nadřízeného soudu, kdy je věc vrácena soudu nižšího stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2014

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu