Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3831/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. J., právně zastoupené JUDr. Vratislavem Kohoutem, advokátem se sídlem Boleslavská 9, Praha 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2012 sp. zn. , rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. a proti sdělení Ministerstva spravedlnosti České republiky o zamítnutí podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 16. 10. 2013 č. j. 667/2013-OD-SPZ/4, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 17. 12. 2013 návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterým se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi byla dle jejího tvrzení porušena v návrhu blíže uvedená základní práva a svobody.

Stěžovatelka byla rozsudkem Městského soudu v Praze uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. b), c) k § 173 odst. 1 tr. zákoníku a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku se stěžovatelka odvolala a následně Vrchní soud v Praze rozsudek soudu I. stupně zrušil a znovu rozhodl tak, že stěžovatelka je vinna ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a osmi měsíců se zařazením do věznice s dozorem.

Stěžovatelka podala dne 16. 11. 2012 rovněž dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 odmítnuto dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Stěžovatelka podala dne 15. 7. 2013 podnět ministryni spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona. Sdělením ze dne 16. 10. 2013 byla stěžovatelka informována, že po přezkoumání spisového materiálu nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1, 2 tr. řádu. Toto rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 18. 10. 2013 a, jak sama uvedla v ústavní stížnosti, "od té doby začala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti".

Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání podané ústavní stížnosti, musel posoudit, zda tato splňuje formální náležitosti kladené na ni , přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě.

Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( ). V projednávaném případě již právní předpisy neposkytují stěžovatelce žádný prostředek, kterým by mohla brojit proti ústavní stížností napadenému usnesení dovolacího soudu, neboť podnět k podání stížnosti pro porušení zákona dle ustanovení tr. řádu nepředstavuje dle ustálené judikatury Ústavního soudu opravný prostředek ve smyslu ustanovení [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 5. 1994 (U 11/2 SbNU 219), usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 5. 2003 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 6. 2013, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Stížnost pro porušení zákona, a tím méně pak podnět k jejímu podání, nelze považovat za poslední prostředek k ochraně práva, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý jednotlivci, ale ministru spravedlnosti; ten může stížnost pro porušení zákona k podanému podnětu v případech splňujících důvody uvedené v zákoně (§ 266 a násl. trestního řádu) podat, avšak v případech, že tyto důvody neshledá a tento mimořádný opravný prostředek nepodá, nelze v tomto postupu spatřovat dotčení základních práv nebo svobod jednotlivce, zaručených ústavním zákonem, které by jej opravňovalo k podání ústavní stížnosti podle ustanovení .

Nadto lze jen pro úplnost poznamenat, že z výše uvedené judikatury mimo jiné vyplývá závěr, dle nějž nelze sdělení o vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona považovat za rozhodnutí, na které by dopadaly principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté d, a proto nemůže být jako takové ani podrobeno přezkumu Ústavním soudem.

Vzhledem k tomu, že je nutno lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvozovat již od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 a nikoli, jak se stěžovatelka mylně domnívá, od doručení sdělení Ministerstva spravedlnosti, a ústavní stížnost byla podána elektronickou cestou až dne 17. 12. 2013, je zjevné, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí uvedené dvouměsíční lhůty.

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů odmítnout podle ustanovení jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě. Ve vztahu ke sdělení Ministerstva spravedlnosti pak musela být ústavní stížnost odmítnuta podle , neboť k jejímu projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj