Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1716/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. , a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 28. 5. 2013, směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. , a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. .

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Návrh stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (, ) a k jeho návrhu nejsou řádně připojeny kopie napadených rozhodnutí ( ). Formální náležitosti pro podání ústavní stížnosti tak nejsou v pořádku.

Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. , ze dne 9. 4. 2008 byl dne 17. 6. 2008 doručen V. V. a dne 12. 5. 2008 jeho právnímu zástupci. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 30. 9. 2008 byl dne 3. 12. 2008 doručen jak V. V., tak i jeho obhájci. Ústavní stížnost byla podána na poštu dne 27. 5. 2013.

Nad rámec ústavní stížnosti bylo z úřední činnosti soudu zjištěno, že stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu, sp. zn. , které bylo rozhodnutím ze dne 17. 3. 2009 odmítnuto. Toto rozhodnutí bylo V. V. doručeno dne 9. 4. 2009 a jeho obhájci dne 7. 4. 2009. Proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu však ústavní stížnost nesměřovala, k tomuto rozhodnutí se stěžovatel nijak nevymezuje, jeho zrušení se nedomáhá a vůbec jej nečiní předmětem hmotněprávních ani procesněprávních úvah.

Z textu průvodního dopisu také vyplývá, že ve věci stěžovatele byl odložen podnět stěžovatele ke stížnosti pro porušení zákona (§ 266 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů), protože ministr spravedlnosti neshledal zákonné důvody k podání stížnosti. K tomu Ústavní soud uvádí, že podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona není procesním prostředkem k ochraně práva podle , neboť tento prostředek není v dispozici stěžovatele a s podáním podnětu zahájení řízení spojeno není.

Ústavní soud poukazuje na svou ustálenou judikaturu, dle které stížnost pro porušení zákona, a tím méně pak podnět k jejímu podání, nelze považovat za poslední prostředek k ochraně práva ( a 4, ), neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý jednotlivci, ale ministru spravedlnosti; ten může stížnost pro porušení zákona k podanému podnětu v případech splňujících důvody uvedené v zákoně (§ 266 a násl. trestního řádu) podat, avšak v případech, že tyto důvody neshledá a tento mimořádný opravný prostředek nepodá, nelze v tomto postupu spatřovat dotčení základních práv nebo svobod jednotlivce, zaručených ústavním zákonem, které by jej opravňovalo k podání ústavní stížnosti podle ustanovení [viz např. usnesení ze dne 14. 12. 1993

sp. zn.

, usnesení ze dne 15. 5. 2003

sp. zn.

, usnesení ze dne 29. 2. 2012

sp. zn.

(dostupné http://nalus.usoud.cz)].

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Logickým důsledkem subsidiarity ústavní stížnosti a z ní plynoucí podmínky vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva je pak i povinnost stěžovatele napadnout ústavní stížností vždy alespoň to rozhodnutí, jímž bylo o posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva rozhodnuto. Je vyloučeno, aby přezkumu ústavnosti podrobil Ústavní soud jen některá z rozhodnutí, jež byla v jím projednávaném případu soudy vydána. Z hlediska souladnosti rozhodování a z hlediska zachování principu právní jistoty není možné přivodit (např. v důsledku kasačního nálezu Ústavního soudu) situaci, v níž by rozsudek Nejvyššího soudu dál existoval, zatímco jím přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu by svoji právní existenci zrušením ztratil [viz např. usnesení ze dne 15. 1. 1997

sp. zn.

, usnesení ze dne 12. 7. 2012

sp. zn.

, usnesení ze dne 17. 10. 2012

sp. zn.

, usnesení ze dne 24. 1. 2013

sp. zn.

(dostupné http://nalus.usoud.cz)].

Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2013

Jaroslav Fenyk, v . r.

soudce Ústavního soudu