Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3085/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele Ing. Antonína Postřihače CSc., právně zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Pechem, Malá 6, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2013 č. j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 7. 10. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Okresní soud Plzeň-město svým usnesením ze dne 16. 4. 2013 č. j. -36 rozhodl tak, že zastavil výkon rozhodnutí nařízený usnesením Okresního soudu Plzeň-město č. j. -8 ze dne 25. 7. 2012 za současného nepřiznání nákladů řízení žádné ze sporných stran a zrušení výroku III. uvedeného usnesení okresního soudu. Krajský soud k odvolání oprávněného změnil usnesení soudu prvé instance mj. tak, že návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl.

Soud první instance původní řízení zastavil z důvodu řádně vznesené námitky promlčení. Krajský soud však následně aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu - velkého senátu občanskoprávního kolegia ze dne 18. 7. 2012 sp. zn. , podle něhož při neúplné úpravě promlčení v zákoně , ve znění účinném do 31. 12. 2008, je nutno aplikovat ustanovení -114 . Tato aplikace jednoduchého práva je dle náhledu stěžovatele zjevně protiústavní, neboť využívá pravou retroaktivitu zákona, která je v právním státě nepřípustná. Podle názoru stěžovatele je třeba striktně a důsledně aplikovat zákon , tak jak to ostatně správně učinil i soud první instance, resp. jak stanovila dříve konstantní judikatura Nejvyššího soudu (srov. ). Názor Nejvyššího soudu o tom, že obsahoval neúplnou úpravu promlčení ve znění účinném do 31. 12. 2008, je velmi sporný. Dle náhledu stěžovatele citovaný zákon vždy obsahoval ucelenou úpravu promlčení a není a nebylo tak důvodu postupovat cestou aplikace analogie legis. je lex specialis k obecným zákonným ustanovením např. k a právě proto je na místě aplikovat zákon dopadající přímo na danou problematiku. Soudem uplatněný právní závěr nelze aplikovat zvláště za situace, kdy jeden ze subjektů sporného řízení je subjektem veřejného práva, tedy subjekt, již ze své vlastní povahy nadřazený druhému účastníku řízení.

Rozhodnutím krajského soudu tak došlo dle náhledu stěžovatele k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod garantovaných a d (dále jen " ").

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

V předmětném případě se stěžovatel zásadně rozchází s obecnými soudy v tom, zda lze užít argumentaci per analogiam legis za situce, kdy by mělo dojít k aplikaci ustanovení soukromoprávního předpisu v oblasti veřejného práva. K uvedenému nutno předně konstatovat, že se nejedná o tzv. pravou retroaktivitu, ale pouze o změnu soudní judikatury, která obecně přípustná je. Je sice pravdou, že v předmětném případě došlo k užití soukromoprávního předpisu v rámci posuzování veřejnoprávního vztahu, nicméně promlčení je institutem obecným a lze tedy očekávat, že tento bude v rámci práva nadán obdobným obsahem - pokud zákon nestanoví výslovně jinak. Prakticky totožnou problematikou se v minulosti zabýval Ústavní soud např. ve svém usnesení

sp. zn.

(dostupném na http://nalus.usoud.cz).

Namítá-li stěžovatel odepření spravedlnosti, nutno konstatovat, že podle y se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu