Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2464/2009

U S N E S E N Í

Okresní správy sociálního zabezpečení Karlovy Vary

P. L.

, pro částku 20.473,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 30. 6. 2008, č. j. -50, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni z 30. 6. 2008, č. j. -50, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech z 28. 12. 2007, č. j. -20, pokud jimi bylo rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce nařízené k vymožení částky 3.000,- Kč podle rozhodnutí oprávněné z 30. 4. 1996, č. j. P-11/96,

se ruší

, a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení; jinak

se

dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 28. 12. 2007, č. j. -20, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené (k návrhu ze 4. 10. 2007) usnesením z 10. 10. 2007, č. j. -7, k vymožení částek 17.363,- Kč, 110,- Kč a 3.000,- Kč podle platebních výměrů oprávněné z 28. 9. 1998, č. j. 810/98-12, a ze 16. 2. 2001, č. j. 100/2001, a jejího rozhodnutí (o uložení pokuty) z 30. 4. 1996, č. j. P-11/96. Pokud jde o vymáhanou pohledávku ve výši 3.000,- Kč, shodl se odvolací soud s poukazem na ustanovení se soudem prvního stupně v závěru, že ta promlčena není, jelikož desetiletá promlčecí doba počítaná od právní moci exekučního titulu (19. 7. 1996) v období od 24. 4. 1997 do 13. 1. 2000, kdy k vymožení téže pohledávky probíhalo u stejného soudu pod sp. zn. jiné vykonávací řízení, neběžela. S odvolací námitkou povinného, že předmětnému exekučnímu řízení brání překážka věci rozsouzené, se krajský soud vypořádal závěrem, že tomu tak není, jelikož výkon rozhodnutí vedený pod sp. zn. nebyl zastaven pro materiální nevykonatelnost titulu, jak tvrdil povinný, nýbrž podle proto, že postihoval věci z něj vyloučené.

V dovolání povinný odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v jeho závěru, že pohledávka přiznaná rozhodnutím oprávněné z 30. 4. 1996, č. j. P-11/96, promlčena není, jelikož promlčecí doba po dobu trvání vykonávacího řízení sp. zn. od 24. 4. 1997 do 13. 1. 2000 neběžela. Podle jeho názoru je sice nutno aplikovat ustanovení , avšak ve znění účinném v době, kdy rozhodnutí oprávněné z 30. 4. 1996, č. j. P-11/96, nabylo právní moci, tedy k datu 19. 7. 1996 (viz č. l. 6). Dále pak namítá, že o nárocích vyplývajících z dalších dvou exekučních titulů již bylo pravomocně rozhodnuto ve vykonávacích řízeních proběhlých u téhož okresního soudu pod sp. zn. a , a to tak, že výkon platebních výměrů z 28. 9. 1998, č. j. 810/98-12, a ze 16. 2. 2000, č. j. 100/2001, nařízený prodejem movitých věcí byl usneseními z 8. 7. a z 9. 8. 2002 zcela zastaven, předmětné řízení tedy podle jeho názoru bylo postiženo zmatečnostní vadou podle

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, Sb

Dovolání, přípustné v části týkající se exekuce nařízené k vymožení pohledávky přiznané rozhodnutím oprávněné z 30. 4. 1996, č. j. P-11/96, podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , odst. 3 (pro rozpor s hmotným právem), je v této části i důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v části dovolání týkající se exekuce nařízené k vymožení pohledávky přiznané rozhodnutím oprávněné z 30. 4. 1996, č. j. P-11/96, namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že vymáhaná pohledávka – protože promlčecí doba po dobu trvání probíhajícího jiného vykonávacího řízení neběžela – promlčena není.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle ustanovení , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

ve znění účinném do 31. 12. 2008

(tedy jak v době právní moci exekučního titulu, tj. k 19. 7. 1996, tak v době zahájení exekučního řízení, tedy 4. 10. 2007, a vydání rozhodnutí okresního /28. 12. 2007/ i krajského /30. 6. 2008/ soudu), se právo vymáhat pojistné promlčuje za deset let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Větou „

Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu

“ bylo ustanovení doplněno až ustanovením článku XXI., bod 59, , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, a to teprve

s účinností od 1. 1. 2009

podle článku LXVIII. tohoto zákona (speciální přechodná ustanovení článku XXII. uvedeného zákona, vztahující se k zákonu , se otázkou stavení promlčecí doby nezabývají).

Z uvedeného plyne, že veřejnoprávní úprava (srov. ustanovení , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle něhož pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění a důchodového pojištění a pro řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti obecné předpisy o správním řízení) účinná ke dni právní moci exekučního titulu, od níž běží promlčecí doba, institut stavení této doby neznala. Je-li tomu tak, pak desetiletá promlčecí doba podle věty první a (jde o pokutu) , ve znění účinném do 31. 12. 2008, uběhla 19. 7. 2006, a protože návrh na nařízení exekuce byl podán teprve 4. 10. 2007, důvod k jejímu zastavení podle dán je.

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), podle věty za středníkem zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

Pokud jde o řízení o návrhu na zastavení exekuce nařízené k vymožení pohledávek 17.363,- Kč a 110.000,- Kč přiznaných dalšími dvěma exekučními tituly, tedy platebními výměry z 28. 9. 1998, č. j. 810/98-12, a ze 16. 2. 2000, č. j. 100/2001, povinný námitkou, že řízení je v této části stiženo zmatečnostní vadou podle neuplatňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů; zmatečnosti totiž již podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení a 3 - způsobilým dovolacím důvodem nejsou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 12. 2005, sp. zn. ). Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle , odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 přihlédnout (a to i kdyby nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není, neboť jinou námitku, z níž by bylo možno dovodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, dovolatel ani nepřednesl. Má-li za to, že předmětnému exekučnímu řízení bránila překážka věci rozsouzené, může svou námitku uplatnit (za předpokladu, že mu dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.

Protože tedy dovolání v této části není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu