Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1459/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá ul. 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2009 č. j. -409, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 3. 4. 2008 č. j. -316, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-sever jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel včas podanou ústavní stížností, po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svého práva, napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že řízení před nimi bylo v rozporu s ustanoveními a d (dále jen "") o právu na spravedlivý proces a o tom, že jen zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem.

2. Stěžovatel byl obžalován pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 trestního zákona proto, že zavinil z nedbalosti dopravní nehodu a poškozený při ní utrpěl těžkou újmu na zdraví.

3. Soud prvního stupně shledal stěžovatele vinným a uložil mu trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let. Současně byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.

4. Odvolací soud zamítl odvolání stěžovatele do výroku o vině i trestu a zrušil prvostupňový výrok o trestu zákazu činnosti.

5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl s odůvodněním, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nebyl naplněn. Nižší instance podle něj správně posoudily jak otázku viny dovolatele poté, co správně zhodnotily výsledky dokazování, a totéž se obdobně týká i výše uloženého trestu. Dovolací soud výslovně zdůraznil, že "příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnosti, jež spolupůsobí při vzniku následku, ale jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo".

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že mezi jeho nedovoleným jednáním (odbočováním v zakázaném místě přes plnou čáru) a vznikem škody v důsledku dopravní nehody není dána příčinná souvislost. Poškození zdraví si podle něj způsobil poškozený sám; zatímco se stěžovatel před odbočováním řádně rozhlédl, poškozený motocyklista jel podle posudku znalce evidentně nedovolenou rychlostí, v místě zákazu protiprávně předjížděl a činil tak s technicky nezpůsobilým motocyklem. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud jeho stížnosti vyhověl a zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů.

II.

7. Po seznámení se s předloženými rozhodnutími obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.

8. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (, y - dále jen "Ústava"). Nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy (y). Úkolem Ústavního soudu tedy není zabývat se eventuálním porušením standardních práv fyzických nebo právnických osob chráněných , trestním zákonem a dalšími právními předpisy, neznamená-li takové porušení současně porušení základního práva nebo svobody těchto osob zaručené ústavním pořádkem. Tyto zásady jsou významné i z hlediska hodnocení důkazů prováděného obecnými soudy [ nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/01 SbNU 41); nález

sp. zn.

ze dne 11. 7. 1995 (N 44/04 SbNU 3)].

9. Posouzení otázky příčinné souvislosti mezi protiprávním konáním stěžovatele jako účastníka silničního provozu a škodnou událostí se navíc jeví Ústavnímu soudu jako korektní, nenesoucí znaky jakékoli nelogičnosti či svévole. Příčinnou souvislost nelze v předestřeném řetězci událostí považovat bez dalšího za přerušenou jen proto, že protiprávně - byť třeba evidentně - jednal též poškozený. Úvahy stěžovatele v ústavní stížnosti jsou z hlediska posouzení trestnosti jeho skutku irelevantní a mají, resp. mohou mít svůj význam pro případ, že poškozený proti němu uplatní nárok na náhradu škody v civilním řízení. Obecné soudy zohlednily při ukládání trestu dosavadní bezúhonnost stěžovatele jako v zaměstnání velmi dobrého řidiče a toto hodnocení našlo v rozhodnutích výraz potud, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel.

10. Nelze však uzavřít, že by bylo stěžovateli upřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu y nebo že by dokonce mělo dojít k jeho odsouzení za skutek, jenž není trestným činem (y). V posuzované věci tedy nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele a jeho stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost stěžovatele bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu