Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4034/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Emila Štulíře, zastoupeného JUDr. Lucií Trnkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2012 č. j. -303 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 6. 2012 č. j. -94, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 6 ustanovil Městskou část Praha 6 opatrovníkem nezletilé Alexandry Michaely Štulířové k zastupování v řízení o úpravě její výchovy, vedenému u tohoto soudu pod sp. zn. .

Též ústavní stížností napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil s odůvodněním, že v obvodu této městské části nezletilá společně s rodiči žila do listopadu 2011, kdy příslušný soud shledal svoji místní příslušnost, a rodiče nebyli dohodnuti o bydlišti nezletilé, jak bylo patrno z jejich návrhů, které u Obvodního soudu pro Prahu 6 podali. S odkazem na ustanovení odmítl městský soud námitku stěžovatele, že odůvodnění odvoláním napadeného usnesení není srozumitelné a tím ani přezkoumatelné.

V podané ústavní stížnosti stěžovatel napadá v záhlaví uvedená usnesení soudů tvrzením, že jimi došlo k porušení y, jakož i práva stěžovatele na spravedlivý proces a zákonného soudce dle a 38 odst. 1 základních práv a svobod (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S obsáhlým zdůvodněním namítá především nedostatek podmínky řízení, spočívající v nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6 projednávat věc výchovy a výživy nezletilé a tím i rozhodovat o ustanovení opatrovníka; současně tvrdí, že ač včas odvolacímu soudu sdělil, že Obvodní soud v Praze 6 vyslovil (usnesením ze dne 20. 7. 2012) svoji místní nepříslušnost, odvolací soud se touto skutečností nezabýval. Porušení práva na zákonného soudce spatřuje stěžovatel i v "nezákonnosti zápisu věci vedené pod sp. zn. do senátu 39P a Nc" a "přidělení věci samosoudkyni Evě Pořízové", jestliže příslušný rozvrh práce byl aplikován způsobem "nesouladným s ústavním pořádkem ČR", jakož i v "nezákonnosti zápisu věci vedené pod sp. zn. do senátu 19 Co Městského soudu v Praze a nesprávném obsazení senátu 19 Co ... JUDr. Evou Škultétyovou". Neústavnost napadeného rozhodnutí obvodního soudu spočívá podle stěžovatele i v absenci jeho odůvodnění, a je názoru, že ustanovení zde není aplikovatelné. Z uvedených důvodů proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a současně Obvodnímu soudu v Praze 6 přikázal, aby jeho věc "vedenou pod sp. zn. , přidělil ... zákonnému soudci, který bude určen na základě rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 6, souladným se zásadami předvídatelnosti a transparentnosti přidělování soudní agendy".

Ústavní soud představuje podle y soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen a neposuzuje rozhodovací činnost obecných soudů v každém případě, kdy došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, které spočívají v rovině podústavního práva, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, N 5/3 SbNU 17).

Ústavní soud též pravidelně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost, respektive námitky tam vznesené, byly shledány v ústavněprávní rovině neopodstatněnými.

V této souvislosti je pak určující, že i nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak co do námitek nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6, "aplikace" příslušného rozvrhu, jakož i systému přidělování věci soudům napadlých, jakož i z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, v rozhodném smyslu zcela identifikuje s námitkami, obsaženými v jiných ústavních stížnostech téhož stěžovatele, jež směřovaly proti rozhodnutím soudů vydaných ve věci péče o jeho nezletilé dítě, vedené pod sp. zn. , které Ústavní soud již dříve usneseními ze dne 15. 4. 2013

sp. zn.

a ze dne 30. 7. 2013

sp. zn.

, jako zjevně neopodstatněné odmítl s tím, že zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrzích dovolával, zjištěn nebyl (shodně bylo rozhodnuto ve věci

sp. zn.

).

Jelikož v této věci neshledal Ústavní soud důvody, pro které by se měl od závěrů, vyslovených ve výše označených rozhodnutích jakkoliv odchýlit, nelze než i nyní o námitkách stěžovatele usoudit jako o neopodstatněných; na podrobné odůvodnění těchto rozhodnutí se přitom odkazuje.

V této souvislosti Ústavní soud (shodně jako ve věci

sp. zn.

) připomíná, že ani stěžovatel není ve svých úvahách o nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6 k rozhodování ve věci péče o nezletilou konzistentní, navrhuje-li současně v petitu ústavní stížnosti, aby Ústavní soud věc "přidělil ... zákonnému soudci, který bude určen na základě rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 6...", jehož místní příslušnost na druhé straně ve stížnosti popírá.

K námitce stěžovatele o nedostatku odůvodnění usnesení o ustanovení opatrovníka se Ústavnímu soudu toliko přísluší omezit na úsudek, že důvod k závěru, že obecné soudy pochybily - v podobě zjevného, resp. extrémního vybočení ze zákonných zásad - zde není; pokládá proto za adekvátní se omezit toliko na sdělení, že v přijatém postupu soudu prvního stupně podle , jakož i v jeho následném právním posouzení odvolacím soudem, které tento soud v odůvodnění svého rozhodnutí přiměřeně odůvodnil, kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje.

Lze proto uzavřít, podmínky, za kterých obecnými soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, zde splněny nejsou; je tudíž zjevné, že se stěžovateli existenci zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle v senátě (bez jednání) usnesením odmítl. S ohledem na tento výsledek řízení není podklad ani k stěžovatelem navrženému rozhodnutí o nákladech řízení podle , a zvláštního výroku zde netřeba.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu