Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3360/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. Š., právně zastoupeného JUDr. Jindřichem Rajchlem, advokátem se sídlem Povltavská 364, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. -184 ze dne 24. 7. 2012 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j -52 ze dne 19. 3. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 30. 8. 2012 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v a 38 d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 rozhodla samosoudkyně ve věci péče o nezletilou A. M. Š., o úpravu výchovy a výživy nezletilé, o návrzích rodičů na nařízení předběžného opatření tak, že se nezletilá odevzdává do výchovy matky, otec je oprávněn mít nezletilou u sebe každý týden v roce v době pondělí od 9.00 hodin do středy 17.00 hodin, kdy nezletilou převezme a předá v místě bydliště matky, návrh matky na stanovení trvalého pobytu nezletilé na adrese P. se zamítá a návrh otce na nařízení předběžného opatření se zamítá.

Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze jakožto soud odvolací svým usnesením napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil dle ust.

V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel namítá nedostatek místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6 k rozhodnutí o předběžném opatření, jakož i porušení svého práva na zákonného soudce, přičemž vytýká obvodnímu i městskému soudu, že jejich systém přidělování věcí soudcům je nesrozumitelný, nepředvídatelný, resp. netransparentní. Námitky vznáší stěžovatel rovněž proti samotnému nařízení předběžného opatření na návrh matky s tím, že pro takový postup soudu neexistovaly důvody a že nalézací soud v napadeném usnesení předjímá výsledek řízení.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů a nepřísluší mu právo přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině práva jednoduchého. Podle y je jeho úkolem ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, pokud napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních práv a svobod.

Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou v zásadě záležitostí obecných soudů. V případě, kdy obecné soudy respektují kautely určující minimální míru racionality a konzistence skutkové a právní argumentace, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. posuzování skutkového stavu jako správně zjištěného obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud se s takovým hodnocením Ústavní soud sám neztotožňuje [viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)].

Ve věci stěžovatelem napadeného rozhodnutí se jedná o rozhodnutí, které má charakter předběžného a dočasného opatření, jehož trvání je omezeno a může být k návrhu zrušeno. Ústavní soud je v takovém případě oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou jeho důvody vůbec dány, a zda obecný soud při rozhodování o předběžném opatření postupoval ve shodě s y, tj. stanoveným zákonným postupem (viz např. nález

sp. zn.

a usnesení

sp. zn.

, oba dostupné na http://nalus.usoud.cz). K přezkumu reálné existence podmínek vydání předběžného opatření není Ústavní soud oprávněn, i na vydání předběžného opatření jsou však kladeny požadavky plynoucí z ústavního práva na soudní ochranu.

Ústavní soud ve věcech práva rodinného opakovaně judikuje, že zasahuje jen v případech skutečně extrémních (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

či

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Přezkum činnosti obecných soudů ze strany Ústavního soudu se v těchto případech omezuje toliko na posouzení ústavní konformity jejich postupu. K tomu Ústavní soud rekapituluje a uzavírá, že v souzené věci jde o otázku výkladu běžného práva, což zásadně přísluší soudu obecnému. Ústavní soud je při přezkoumání jeho rozhodnutí oprávněn posuzovat pouze to, zda byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Tvrzení stěžovatele uvedená v ústavní stížnosti ji neposunují do ústavně právní roviny a ústavní stížnost tak postrádá jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci.

Ústavní soud nemůže přisvědčit stěžovateli ani co se týče námitek ohledně porušení práva na zákonného soudce, neboť žádný takový deficit v daném řízení neshledal, a to ani u soudu I. ani u soudu II. stupně. V opatrovnickém sporu rodičů nezletilé byly vedeny dva spisy u dvou obvodních soudů a následně z důvodu koncentrace řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto o jejich spojení. Věc je velmi složitá zejména z důvodu procesních kroků rodičů, když odvolací soud ve věci (nikoli ve věci samé) rozhodoval ode dne prvního odvolání, podaného dne 1. 6. 2012, již 17 krát, což požadavku na rychlé a spravedlivé rozhodnutí o právech a povinnostech rodičů nezletilé neprospívá a spor zbytečně zdržuje. S ohledem na skutečnost, že se především jedná o zájem nezletilé, je podobné vedení sporu účastníky nežádoucí a i stěžovatel sám by měl co do procesního postupu a množství procesních úkonů v řízení mít na zřeteli zejména zájem nezletilé na stabilním výchovném prostředí.

S ohledem na obsah ústavní stížnosti považuje Ústavní soud v dané věci odůvodnění tohoto usnesení za dostatečné s odkazem na novelizované znění , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, část druhá, bod 6. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další předpisy, dle něhož usnesení o odmítnutí návrhu podle citovaného ustanovení lze stručně odůvodnit i jen uvedením zákonného důvodu, pro který se ústavní stížnost odmítá.

Ústavní soud tedy mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení odmítl. Jde-li o stěžovatelovy návrhy na náhradu nákladů řízení či náhradu nákladů právního zastoupení, Ústavní soud stěžovateli ničeho přiznat nemohl, neboť pro to nebyly splněny zákonné podmínky (srov. a ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu