Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1879/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Mgr. Stanislava Rédla, zastoupeného Mgr. Jiřím Kuncem, Gorkého 502, 272 01 Kladno, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2013, směřuje proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. .

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V tomto případě Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. , ze dne 10. 10. 2012 bylo JUDr. Mgr. Stanislavu Rédlovi doručeno dne 1. 11. 2012. Ústavní stížnost byla dne 18. 12. 2012 podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost doručena až dne 14. 6. 2013. Ústavní stížnost tedy zjevně nebyla podána ve lhůtě.

Jak vyplývá z přípisu, který byl k ústavní stížnosti přiložen, ústavní stížnost byla dne 18. 12. 2012 podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, u kterého se nacházel spisový materiál, "s nejlepším vědomím AK, že po přiložení k spisovému materiálu bude tato právní věc postoupena tímto soudem komplet k Ústavnímu soudu".

Advokátní kancelář je také toho názoru, že "pro obecné osudy jsou platné - a jimi se má obecný soud řídit - postupy, které se týkají podání ( , , ve znění pozdějších předpisů) a které jsou dále uváděny v a násl. citovaného zákona ve vztahu k podmínkám řízení. O uváděná ustanovení AK opírá svoji domněnku a tvrzení k možnosti vyrozumění, že došlo k podání, které je třeba doručit přímo ústavnímu soudu ČR anebo o tom, že sám Obvodní soud pro Prahu 2 mohl a měl toto podání Ústavnímu soudu postoupit, což je při neučinění ani jednoho chápané jako možného nejen pokusu o zbavení možností navrhovatele uplatnit svoje základní práva, jež v Ústavní stížnosti precizuje"(citováno včetně gramatických chyb).

Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a Ústavní soud, který je dle y vázán , ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

Podle ustanovení věta prvá se návrh na zahájení řízení podává u Ústavního soudu. Doručením návrhu, jímž je i ústavní stížnost, je řízení u Ústavního soudu zahájeno ( ).

Návrh na zahájení řízení je třeba doručit vždy výlučně Ústavnímu soudu. Doručení návrhu jinému orgánu veřejné moci (tedy i obecnému soudu) nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem. Takové orgány navíc ani nemají stanovenou povinnost postoupit návrh Ústavnímu soudu (WAGNEROVÁ, E.; DOSTÁL, M.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 636).

Za včas podanou tak nemůže být považována ústavní stížnost zaslaná poštou jinému státnímu orgánu než Ústavnímu soudu, a to již vzhledem ke shora citovanému ustanovení , nehledě na to, že neexistuje žádné, byť i jen analogicky použitelné ustanovení právního řádu České republiky, z něhož by bylo vyvoditelné, že ústavní stížnost lze podat včas prostřednictvím obecného soudu (viz usnesení ze dne 2. 5. 2007,

sp. zn.

a usnesení ze dne 17. 2 2009,

sp. zn.

, dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud navíc mnohokráte judikoval, že součástí soustavy těchto soudů není a že řízení před ním je řízením zcela samostatným; nejde o pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných (viz také usnesení ze dne 24. 1. 2008,

sp. zn.

a usnesení ze dne 25. 3. 2008,

sp. zn.

, dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz).

vyžaduje povinné zastoupení stěžovatele advokátem. Účelem, který je povinným zastoupením sledován, je odpovídající odborná úroveň ústavní stížnosti, která musí splňovat všechny náležitosti stanovené . Povinné zastoupení advokátem má přispět ke kvalifikovanému a účinnému uplatňování nároků před Ústavním soudem. Povinnost podat ústavní stížnost přímo Ústavnímu soudu přitom vyplývá nejen přímo ze zákona, ale také z dostupné judikatury Ústavního soudu a komentářů k .

Pochybení právního zástupce stěžovatele spočívající v zaslání ústavní stížnosti soudu, který k jejímu projednání neměl pravomoc, mohl sice v daném případě teoreticky zhojit Obvodní soud pro Prahu 2, pokud by ústavní stížnost následně zaslal Ústavnímu soudu a lhůta pro podání ústavní stížnosti by v okamžiku doručení návrhu, resp. v okamžiku, kdy by tento orgán předal postoupený návrh k poštovní přepravě, byla dodržena (viz usnesení ze dne 2. 5. 2007,

sp. zn.

). Obvodní soud pro Prahu 2 ale neměl povinnost tento návrh Ústavnímu soudu postoupit, a pokud tak neučinil, nelze to chápat jako "pokus o zbavení možností navrhovatele uplatnit svoje základní práva".

Lze tedy uzavřít, že stěžovatel má povinnost obrátit se se svou ústavní stížností na Ústavní soud přímo, a nikoli prostřednictvím obecného soudu. Zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem. Zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti způsobené podáním ústavní stížnosti na nesprávný soud nemůže reparovat soud Ústavní, neboť citované kogentní ustanovení vylučuje prominutí zmeškání lhůty, v níž je nutno ústavní stížnost podat (viz také usnesení ze dne 24. 1. 2008,

sp. zn.

).

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě pro jeho podání stanovené .

Ústavní stížnost se tak odmítá jako opožděně podaná podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2013

Jaroslav Fenyk, v. r.

soudce Ústavního soudu