Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2412/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem Sladkovského 13, Kolín, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, č.j. -407, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 21. 7. 2016, směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, č.j. -407, kterým bylo zastaveno dovolací řízení, jelikož stěžovatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadeného, nebylo třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutné ústavní stížnost odmítnout.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní soud přitom shledal, že tomu tak není, když dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je třeba posoudit jako opožděně podaný.

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě pro jeho podání stanovené tímto zákonem.

II.

Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně a Ústavní soud, který je dle y vázán , ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 7. 2016, a to prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, který v připojeném přípisu sděluje, že zasílá stížnost stěžovatele s tím, že podání bylo zasláno prostřednictvím odvolacího soudu (Krajského soudu v Praze) a soudu prvního stupně.

Úřední činností soudu (ze sdělení Okresního soudu v Nymburce a z přiložené kopie příslušné doručenky) bylo zjištěno, že ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, č.j. -407, bylo stěžovateli doručeno dne 29. 1. 2016. Ústavnímu soudu však byla ústavní stížnost doručena až dne 21. 7. 2016, a to prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, který-ji, jak plyne z otisku razítka na poštovní obálce, podal k poštovní přepravě za účelem jejího doručení Ústavnímu soudu dne 20. 7. 2016. Ústavní stížnost tedy zjevně nebyla podána ve lhůtě vyplývající z , tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

III.

Podle ustanovení věta prvá se návrh na zahájení řízení podává Ústavnímu soudu. Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu ( ).

Návrh na zahájení řízení je třeba doručit vždy výlučně Ústavnímu soudu. Doručení návrhu jinému orgánu veřejné moci (tedy i obecnému soudu) nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem. Takové orgány navíc ani nemají stanovenou povinnost postoupit návrh Ústavnímu soudu; pokud tak přesto učiní, nelze považovat lhůtu vyžadovanou k podání příslušného návrhu za zachovanou, pokud není dodržena v okamžiku doručení takového "postoupeného" návrhu Ústavnímu soudu, resp. v okamžiku předání návrhu k poštovní přepravě tímto orgánem veřejné moci (viz WAGNEROVÁ, E.; DOSTÁL, M.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 92 a s. 113; obdobně také viz FILIP, J., HOLLÄNDER, P., ŠIMÍČEK, V. . Komentář. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 121 a s. 156).

Za včas podanou tak nemůže být považována ústavní stížnost zaslaná jinému státnímu orgánu než Ústavnímu soudu, a to již vzhledem ke shora citovanému ustanovení . Ústavní soud navíc opakovaně judikoval, že řízení před ním je řízením zcela samostatným a nejde o pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných (viz např. usnesení ze dne 2. 5. 2007,

sp. zn.

, usnesení ze dne 24. 1. 2008,

sp. zn.

, usnesení ze dne 25. 3. 2008,

sp. zn.

, usnesení ze dne 17. 2 2009,

sp. zn.

, usnesení ze dne 12. 5. 2009,

sp. zn.

, nebo usnesení ze dne 25. 7. 2013,

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické verzi dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz).

Povinnost podat ústavní stížnost přímo Ústavnímu soudu tedy zřetelně vyplývá nejen ze zákona, ale také z dostupné judikatury Ústavního soudu a z komentářů k .

Nesprávně zvolený postup právního zástupce stěžovatele spočívající v zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu a nikoliv přímo Ústavnímu soudu, mohl v daném případě teoreticky zhojit Okresní soud v Nymburce (resp. Krajský soud v Praze), a to pokud by ústavní stížnost neprodleně zaslal Ústavnímu soudu a lhůta pro podání ústavní stížnosti by v okamžiku doručení návrhu, resp. v okamžiku, kdy by tento orgán předal postoupený návrh k poštovní přepravě, byla dodržena. Pokud tak následně Okresní soud v Nymburce sice učinil, avšak neučinil tak dostatečně včas, tedy ještě ve lhůtě pro podání ústavní stížnosti, nelze to chápat jako jeho pochybení, protože povinností dodržet zákonem stanovenou lhůtu je zatížen toliko stěžovatel.

IV.

Je tedy možno uzavřít, že stěžovatel má povinnost obrátit se se svou ústavní stížností na Ústavní soud přímo, a nikoli prostřednictvím obecného soudu. Zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem. Zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti způsobené podáním ústavní stížnosti na nesprávný soud nemůže Ústavní soud reparovat, neboť citované kogentní ustanovení vylučuje prominutí zmeškání lhůty, v níž je nutno ústavní stížnost podat.

Na základě shora uvedené argumentace pak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2016

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce zpravodaj