Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 620/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů Jiřího Svobody a Aleny Svobodové, zastoupených JUDr. Pavlem Truxou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Rokycany, Josefa Knihy 177, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -113 ze dne 19. listopadu 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces a zásady rovnosti účastníků řízení dle a d (dále jen " ") domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem č. j. -14 ze dne 15. října 2010 uložil stěžovatelům, aby do tří dnů ode dne doručení tohoto platebního rozkazu zaplatili společně a nerozdílně žalobkyni EHILA s.r.o. (dále jen "žalobkyně") částku 100.000,- Kč se 6% úroky od 16. srpna 2008 do zaplacení, na odměně částku 333,- Kč a náklady řízení ve výši 33.900,- Kč nebo, aby v téže lhůtě podali námitky, v nichž musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. K námitkám stěžovatelů Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. -74 ze dne 19. dubna 2012 rozhodl, že směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti a uložil stěžovatelům zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 1.716,- Kč. K odvolání stěžovatelů Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. -113 ze dne 19. listopadu 2012 rozsudek Krajského soudu v Plzni potvrdil a uložil stěžovatelům zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30.232,- Kč.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti nejprve rekapitulují průběh řízení před obecnými soudy a opakují též námitky, které v tomto řízení uplatnili.

K namítanému porušení práva na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení poukazují na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 16. října 2012, kterým Ústavní soud zrušil ust. ve slovech "do tří dnů" a ve slovech "v téže lhůtě", a to uplynutím dne 30. dubna 2013. Ústavní soud v citovaném nálezu podle stěžovatelů uzavřel, že ustanovení odst. l , které stanoví, že předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další y nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá, je protiústavní, jelikož významně znevýhodňuje stranu žalovanou, a to extrémně krátkou třídenní lhůtou.

Na základě tohoto nálezu byl podle stěžovatelů přijat , který s účinností od 1. ledna 2013 změnil třídenní lhůtu na lhůtu osmidenní. Stěžovatelé namítají, že v době, kdy soud prvního stupně a soud odvolací rozhodovaly o sporu mezi stěžovateli a žalobkyní, bylo ust. obsahující nepřiměřeně krátkou třídenní lhůtu ještě platné a účinné. Aplikace tohoto ustanovení dle názoru stěžovatelů přivodila, že celé řízení bylo stiženo vadou spočívající v nerovnosti postavení účastníků řízení, kdy žalobkyně měla proti stěžovatelům výrazně výhodnější postavení. Naopak práva na procesní obranu byla u stěžovatelů výrazně omezena a zkrácena. Nerovnost v řízení podle stěžovatelů dále zpolupůsobila i skutečnost, že žalovaná je osobou, která běžně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje půjčky třetím osobám a přitom je zajišťuje směnkami, naproti tomu stěžovatelé jako žalovaní byli v době vydání a doručení směnečného platebního rozkazu fyzickými osobami bez právního vzdělání a bez právního zastoupení. Institut směnky a směnečného řízení byl v tomto případě podle stěžovatelů zneužit v jejich neprospěch.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR]. Postup v soudním řízení, a to včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil. Obecné soudy podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodly ve věci stěžovatelů v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, vypořádaly se s relevantními námitkami stěžovatelů, které stěžovatelé opakují též v ústavní stížnosti a jejich závěry nelze rozhodně označit za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud, nemaje obecným soudům co vytknout, tak především odkazuje jejich rozhodnutí.

Stran argumentace o nepřiměřeně krátké lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a nálezu

sp. zn.

Ústavní soud konstatuje, že právní závěry vyjádřené v tomto nálezu na projednávanou věc přímo nedopadají, neboť stěžovatelé vznášeli námitky, ke kterým obecné soudy s ohledem na jejich opožděnost nepřihlédly, až více než čtyři měsíce poté, kdy jim uplynula zákonná třídenní lhůta stanovená ustanovením pro jejich uplatnění. K obdobnému závěru dospěl Ústavní soud např. v usnesení

sp. zn.

ze dne 7. února 2013.

Pokud pak jde o namítanou nerovnost stěžovatelů a žalobkyně jako účastníků řízení zapříčiněnou tím, že žalobkyně je podnikatelem poskytujícím půjčky třetím osobám se zajištěním směnkou a že stěžovatelé byli v době vydání a doručení směnečného platebního rozkazu fyzickými osobami bez právního vzdělání a bez právního zastoupení, a o namítané zneužití směnky, konstatuje Ústavní soud, že uváděné skutečnosti k nerovnosti účastníků řízení nevedou. Podle náhledu Ústavního soudu je celá nastalá situace stěžovatelů spíše důsledkem jejich neopatrného a lehkovážného přístupu k celé záležitosti, a to včetně umožnění případného zneužití směnky v jejich neprospěch.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2013

Michaela Židlická v.r.

Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu