Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 286/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti obchodní společnosti backaldrin s. r. o., se sídlem Žitná 982, Kladno, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem Vodičkova 30, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č.j. -51 ze dne 8. 11. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 1. 2013, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž mělo být porušeno její ústavní právo na spravedlivý proces garantované d (dále jen " ").

Napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci Miloslavu Košťálovi částku 9 480 Kč s přísl. úrokem z prodlení (výrok I.) a dalším výrokem nebyla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Bylo tak rozhodnuto o nároku žalobce na doplacení mzdy za období od 1. 6. 2011 do 7. 7. 2011.

Stěžovatelka namítá, že soud porušil právo na spravedlivý proces tím, že nepřihlédl k její obraně, že tvrzený nárok je v rozporu s dobrými mravy (žalobce měl při výkonu práce zpronevěřit finanční prostředky stěžovatelky), a že v této souvislosti neprovedl jí navržené důkazy. Dále se domnívá, že nalézací soud pochybil i v té části odůvodnění rozsudku, kde vysvětluje, proč nelze na daný případ použít jednostranné započtení pohledávky.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. k posouzení, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Ve vztahu k povaze projednávané věci je třeba vyjít ze skutečnosti, že vylučuje-li v u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu ( y), předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí

sp. zn.

,

,

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Tyto podmínky zásahu Ústavního soudu v dané věci splněny nejsou.

Nalézací soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, na který pak aplikoval příslušná ustanovení , jež v uspokojivé míře vyložil, přičemž tento svůj postup v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně vysvětlil. Pokud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce důvodnost svého nároku na doplacení mzdy prokázal, nelze mu vytýkat, že nezohlednil tvrzení stěžovatelky o zpronevěření jejích finančních prostředků žalobcem a neprovedl k tomu navrhované důkazy, případně jednostranný zápočet, neboť stěžovatelkou tvrzený nárok na náhradu škody vůči žalobci je předmětem jiného řízení, probíhajícího u Okresního soudu v Kladně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu