Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 463/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti společnosti BEZREKLAMKY, s. r. o., se sídlem Křižíkova 332/1, Praha 8 - Karlín, zastoupené Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 11. 2012 č. j. -31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 2. 2013, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž měla být porušena její ústavní práva, a to právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " "), právo na legitimní očekávání ve smyslu Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na svobodné podnikání dle d.

Napadeným rozsudkem Okresní soud v Opavě zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala po žalovaném Janu Měrkovi zaplacení částky 3 590 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 390 Kč od 19. 5. 2009 do zaplacení, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatelka ve své obsáhlé ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení, poukazuje na argumenty, které před soudem uplatnila a polemizuje se skutkovými i právními závěry soudu, přičemž poukazuje na jiná rozhodnutí obecných soudů v jejích obdobných věcech. Má za to, že mezi prokázaným skutkovým stavem a závěry soudu existuje extrémní nesoulad ve smyslu judikatury Ústavního soudu a upozorňuje na zásadní dopady napadeného rozhodnutí na oblast podnikání v České republice.

Po zvážení stížnostních námitek a obsahu napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Ve vztahu k povaze projednávané věci je především nezbytné zdůraznit, že vylučuje-li u bagatelních věcí (srov. ) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv, předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela mimořádně extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí

sp. zn.

,

,

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci zjevně splněny nejsou, neboť Ústavní soud v řádně odůvodněných závěrech obecného soudu nic výrazně extrémního či zásadně nespravedlivého nezjistil.

Obdobnou ústavní stížností stěžovatelky směřující také proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému v bagatelní věci (v níž se stěžovatelka stejně jako v nyní projednávaném případě domáhala zaplacení úplaty ze smlouvy o propagaci reklamní plochy) se ostatně Ústavní soud již zabýval, přičemž ji usnesením

sp. zn.

ze dne 7. 5. 2013 odmítl jako zjevně neopodstatněnou s poukazem na to, že v napadeném - adekvátně odůvodněném - rozhodnutí nezjistil žádný kvalifikovaný exces či libovůli.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu