Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 574/13

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Jaroslava Kohouta, zastoupeného Mgr. Petrem Šrámkem, advokátem se sídlem tř. Národní svobody 32, 397 01 Písek, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. listopadu 2012 č. j. -99, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení přesně specifikované peněžité částky a rozhodnuto o nákladech řízení. Tvrdil, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces zakotveného v d a Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod.

Dle zevrubně odůvodněného návrhu mělo se tak stát - stručně shrnuto - tím, že se obecný soud jednak nezabýval stěžovatelem přednesenými důkazními návrhy, jednak že důkazy provedené nesprávně hodnotil, a konečně proto, že obecný soud nereagoval na jednotlivá argumentační tvrzení stěžovatele, podložená nadto odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V důsledku toho se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z pohledu posouzení námitek stěžovatele předně nutno uvést, že ústavní stížnost směřuje proti zamítavému rozsudku, připínajícímu se ke stěžovatelem uplatňovanému nároku, který představuje tzv. bagatelní částku, ve vztahu k němuž není přípustné odvolání ani dovolání [ a ]. Potud není bez významu, že Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co do oněch extrémních situací jedná se zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy

sp. zn.

,

, usnesení

sp. zn.

nebo nález

sp. zn.

a contrario, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Tak tomu ovšem v případě stěžovatele není.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , jejž si, vycházeje z tvrzení stěžovatele, za účelem zjištění přítomnosti (či neexistence) naznačených excesů vyžádal, Ústavní soud vykročení z kautel ústavnosti, zakládající ve smyslu citované judikatury důvod pro jeho zásah do rozhodovací praxe obecných soudů, neshledal. V případě stěžovatelem navržených důkazů nenastala situace, že by soudem byly bez dalšího zcela opomenuty a reakce na důkazní návrhy absentovala, a stran důkazů provedených obecný soud při jejich hodnocení z argumentačního prostoru jimi předjatého ve smyslu extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními nevybočil (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

, a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Za takto zjištěného skutkového stavu ovšem potom i odkaz stěžovatele na judikaturu, jíž se na podporu svých vývodů dovolával, očividně postrádá relevanci. Soud totiž v návaznosti na jím zjištěný skutkový stav a specifický skutkový kontext sledoval odlišnou argumentační linii, a tudíž ani v tomto ohledu mu nelze nic zásadního vytknout.

V důsledku řečeného Ústavní soud, aniž by jednotlivé námitky stěžovatele jakkoliv přehlížel, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu