Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 976/13

Ústavní soud rozhodl dne 8. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Jiřího Kanty, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Plzeň, Purkyňova 10, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu z 18. prosince 2012 č. j. -413, rozsudku Krajského soudu v Plzni z 16. září 2010 č. j. -373 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech z 20. května 2009 č. j. -322, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že jimi nebyla poskytnuta ochrana jeho ústavně zaručeným právům zakotvených v d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v y. Uvedl, že soud prvního stupně zamítl jeho žalobu na určení vlastnictví k označeným nemovitostem, Krajský soud v Plzni pak nevyhověl podanému odvolání, se závěry Okresního soudu v Klatovech se ztotožnil. Proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu, jež odůvodnil odkazem na a obč. soudního řádu, a tím, že při projednávání věci soudem prvního stupně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, na rovnost účastníků, a že odvolací soud se řádně nevypořádal s jeho uplatněnými námitkami. S rozhodnutím Nejvyššího soudu, který dovolání odmítl pro nepřípustnost, se neztotožňuje, když podle jeho přesvědčení dostatečně označil skutečnosti, z nichž bylo možno dovozovat zásadní právní význam posuzované právní otázky, a proto mělo být rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumáno v rozsahu, v jakém bylo napadeno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu státní moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na obsah rozsudku odvolacího soudu, na odůvodnění dovolání a na svou judikaturu, opodstatněně dovolání odmítl pro nepřípustnost. Nutno dodat, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , na něž v odůvodnění dovolací soud také poukazuje, stěžovatel napadl 24. 9. 2010 ústavní stížností (

sp. zn.

), která byla dne 26. 10. 2010 Ústavním soudem odmítnuta pro neopodstatněnost. Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v souladu s § 212 obč. soudního řádu a důvodně shledal správně zjištěný skutkový stav a z tohoto pak učiněné správné právní závěry. V odůvodnění rozhodnutí, kterým potvrdil výroky ve věci samé - zamítající žalobu stěžovatele na určení vlastnictví k označeným nemovitostem, se vypořádal se všemi námitkami žalobce uplatněnými v odvolání (mj. s jeho neopodstatněnou námitkou absolutní neplatnosti posuzované kupní smlouvy), a na toto odůvodnění lze proto v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu