Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1885/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, se sídlem v Plzni, Anglické nábřeží 1, PSČ 301 00, proti žalovaným 1)Ing. J. M., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem, se sídlem v Domažlicích, Mánesova 272, PSČ 344 01 a 2) EMMKA spol. s r.o., se sídlem v Klatovech, Vídeňská 190/1, PSČ 339 01, identifikační číslo 16 73 54 39, zastoupené Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem, se sídlem v Plzni, B. Smetany 167/2, PSČ 301 25, o určení neplatnosti smlouvy a o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. listopadu 2008, č. j. -159, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce v napadené části výroku I. rozsudek ze dne 23. února 2005, č. j. -61, jímž Okresní soud v Domažlicích zamítl žalobu o určení, že vlastnicí ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) je druhá žalovaná.

Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí rozsudek ze dne 14. března 2006, č. j. -104 (ve výroku II., jímž změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že určil, že vlastníkem sporných nemovitostí je druhá žalovaná, a v souvisejících výrocích o nákladech řízení), zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. června 2008, sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „“), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Námitka, podle níž odvolací soud nesplnil povinnost uloženou mu předchozím kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu, když se „nezabýval otázkou, zda cena snížená o 1,000.000,- Kč není v rozporu s dobrými mravy“, napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Odvolací soud se s touto otázkou řádně vypořádal a uzavřel, že kupní smlouva, na jejímž základě nabyl první žalovaný sporné nemovitosti (dále jen „kupní smlouva“), nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy ani neobchází zákon. Tento závěr pak Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem ( , ), když pouze ze skutečnosti, že kupní cena je nižší než cena účetní (popř. cena obvyklá), nelze dovozovat neplatnost kupní smlouvy pro obcházení zákona či rozpor s dobrými mravy.

Otázku aplikovatelnosti ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na kupní smlouvu v projednávané věci Nejvyšší soud vyřešil (negativně) ve svém předchozím rozsudku ze dne 24. června 2008, sp. zn. (jenž byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2009, pod číslem 26). Ani k jejímu (opětovnému) zodpovězení tudíž není na místě dovolání připustit.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z toho, že odvolací soud „poradu společníků ze dne 29. června 2000“ posoudil (na rozdíl od svého původního názoru vyjádřeného v předchozím rozsudku) jako valnou hromadu. Dovolatel ostatně ani neuvádí, jak by se odlišné hodnocení této „porady“ mělo projevit v posouzení vlastnictví sporných nemovitostí. Případná absence souhlasu valné hromady druhé žalované s prodejem nemovitostí (o němž dle společenské smlouvy druhé žalované měla rozhodnout valná hromada) přitom sama o sobě nemůže být oporou pro závěr o neplatnosti kupní smlouvy (srov. ustanovení § 13 odst. 5 a § 133 odst. 2 obch. zák.).

Námitkou, podle níž „neměl stejné podmínky jako ostatní společníci“ (koupit nemovitosti ve vlastnictví druhé žalované), pak dovolatel polemizuje s opačnými skutkovými závěry odvolacího soudu a vystihuje tak dovolací důvod vymezeným v ustanovení , jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení nemá k dispozici a k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit (srov. výslovné znění ustanovení ).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, druhé žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly a první žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „“). Podle ustanovení , , , vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupce první žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal první žalované k tíži dovolatelky celkem 3.060,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. května 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu