Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2774/10

Ústavní soud rozhodl dne 26. října 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v y, d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že nesouhlasí s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2010, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proto, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2010 nemá po právní stránce zásadní význam. Poukázal na nejednotnost judikatury obecných soudů vztahující se k obchodního zákoníku a vyslovil přesvědčení, že již v tom bylo možno spatřovat otázku zásadního právního významu podle , když konečně v dané věci bylo, dle jeho přesvědčení, její řešení v rozporu s hmotným právem.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [ , odst. 3, 4, , odst. 1 písm. b) , ve znění pozdějších předpisů].

Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008 sp. zn. nutno konstatovat, že odvolací soud přezkoumal dle rozhodnutí Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 2. 2005 č. j. -61 a opodstatněně je jako věcně správné potvrdil. Tímto rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se domáhal žalobce, nyní stěžovatel, určení, že vlastníkem označených nemovitostí je druhý žalovaný - nikoliv první žalovaný, když se dovolával neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí, uzavřené 30. 6. 2000 těmito žalovanými. V odůvodnění svého rozhodnutí se soud II. stupně, s poukazem na ustanovení a obchocního zákoníku i na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v rozsudku ze dne 24. 6. 2008 č. j. -136, jímž bylo předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (v předmětné věci) ze dne 14. 3. 2006 č. j. -104 zrušeno, v celém rozsahu se všemi odvolacími námitkami žalobcem uplatněnými vypořádal.

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv citovaných stěžovatelem v návrhu zjištěn nebyl. Jmenovaný soud pro obsah dovolání, ve kterém žalobce soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008 č. j. , nepředložil, toto opodstatněně jako nepřípustné odmítl. Své rozhodnutí s poukazem na a vyčerpávajícím způsobem vyložil a tak na odůvodnění jeho usnesení lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozsudky soudu II. a I. stupně pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu nelze považovat za učiněné v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, [ , odst. 1 písm. b) citovaného ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 26. října 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu