Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4772/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké (soudkyně zpravodajka) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Davida Sybery a České pojišťovny, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha, obou právně zastoupených Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Výstaviště 1, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2012 sp. zn. 113 EC 286/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podaným návrhem, který i v ostatním splňuje náležitosti předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), napadli stěžovatelé v záhlaví uvedené rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právní pomoc a byla porušena rovnost účastníků řízení.

Napadeným rozsudkem bylo výrokem I. uloženo stěžovateli zaplatit žalobci částku 2.648,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% p.a. z částky 2.648,- Kč ode dne 25.10.2011 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a výrokem II. uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12.857,- Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

S rozhodnutím soudu stěžovatelé nesouhlasí. Okresní soud prý zcela opomenul navržený důkaz záznamu telefonického hovoru předloženého na CD nosiči při jednání dne 25. 7. 2012. Dle mínění stěžovatelů se jedná o závažnou vadu řízení, která je způsobilá založit jeho nepřezkoumatelnost a též jeho protiústavnost. Jak je zřejmé ze spisu okresního soudu, právní zástupce stěžovatelů se z jednání omluvil z důvodu nehody. V nepřítomnosti obou stěžovatelů soud věc projednal a provedl důkaz, k němuž se stěžovatelé objektivně neměli možnost vyjádřit. Postupem soudu tak bylo stěžovatelům odňato právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, jako tomu je právě v nyní souzené věci.

Ve vztahu k povaze projednávané věci je především nezbytné zdůraznit, že vylučuje-li u bagatelních věcí (srov. ) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv, předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí

sp. zn.

,

,

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou.

Ústavní soud dodává, že tato procesní úprava nevzbuzuje z hlediska ústavnosti pochybnosti, neboť z žádného ustanoveníy,y ani z mezinárodních smluv ve smyslu y, neplyne povinnost vícestupňového řízení (s výjimkou věcí trestních). Ústavní stížnost v takové bagatelní věci je pak, s výjimkou zcela extrémního rozhodnutí obecného soudu, v podstatě vyloučena, neboť chybí hrozba závažné újmy. Jinými slovy bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.

V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost splňuje podmínky ustanovení , a proto ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu