Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4553/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma, soudce zpravodaje Dagmar Lastovecké a soudce Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. Jiřího Kaprálka, zastoupeného Mgr. Richardem Němcem, advokátem se sídlem Praha 5, Ke Klimentce 2186/15, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2012 č. j. -50 a výroku III. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2012 č. j. -37, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označených pravomocných rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení jeho ústavně zaručených základních práv, a to práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a práva na rovné postavení před zákonem i v řízení soudním dle y, resp. y.

Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením zastavil řízení (výrok I.), poté co stěžovatel vzal zpět návrh, jímž se domáhal zaplacení částky 2 555 000 Kč s příslušenstvím. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku stěžovateli ve výši 81 760 Kč (výrok III.). Proti výroku III. se stěžovatel odvolal, neboť nesouhlasil se snížením zaplaceného poplatku o 20%. Odvolací soud napadeným usnesením usnesení krajského soudu ve výroku III. o vrácení soudního poplatku potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nesprávně vyložily přechodná ustanovení , v důsledku čehož nesprávně aplikovaly , o soudních poplatcích, a zasáhly tak do jeho ústavně zaručených práv. V této souvislosti s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu zdůrazňuje, že odvolací soud se v daném případě spokojil pouze s gramatickým výkladem zmíněných ustanovení. Ostatní výkladové metody zcela pominul, přestože stěžovatel na nezbytnost jejich použití upozorňoval už v odvolání. Poukazuje též na to, že problematika vracení soudních poplatků u řízení zahájených před účinností je posuzována v praxi různých soudů odlišně. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje stěžovatel za nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, za projev libovůle a za porušující požadavek předvídatelnosti soudního rozhodnutí a princip oprávněného očekávání, které jsou součástí právní jistoty, neboť v době podání žaloby počítal s tím, že mu bude poplatek vrácen v celém rozsahu.

Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu , o Ústavním soudu, zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.

Argumentačně shodnou ústavní stížností týkající se téže právní problematiky, jíž stěžovatel brojil proti rozhodnutím obecných soudů o vrácení soudního poplatku vydaným v obdobných sporech, se Ústavní soud již zabýval a jako zjevně neopodstatněnou ji usnesením ze dne 20. 12. 2012

sp. zn.

odmítl, neboť v této věci žádná pochybení ze strany obecných soudů neshledal a jejich právní závěry vyhodnotil jako ústavně konformní. Svůj postoj k dané právní problematice ostatně již vyjádřil i ve svých předchozích usneseních

sp. zn.

,

,

,

(dostupná na http://nalus.usoud.cz), v nichž akceptoval výklad, na nichž stojí i napadená usnesení. Ani v projednávané věci nemá Ústavní soud důvodu se od citované judikatury odchylovat, a na obsah usnesení

sp. zn.

pro stručnost plně odkazuje.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu