Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2849/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky CML export import s. r. o., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 808/66, zastoupené Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem v Praze 2, Římská 32, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2012 č. j. -98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedeného usnesení, vydaného v řízení o zaplacení částky 3 500 000 Kč s příslušenstvím. Napadeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně o tom, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek ve výši 112 000 Kč. Stěžovatelka má za to, že vydáním tohoto usnesení došlo k porušení jejích základních práv zaručených v , a d.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno před účinností , kterým se mění , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, měl soud prvního stupně o vrácení předmětného soudního poplatku rozhodnout podle zákonné úpravy účinné v době zahájení řízení, tj. podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012, a vrátit jí celý tento poplatek. Dále stěžovatelka namítá nečinnost soudu, v důsledku níž byla nucena zvolit si jiný způsob ochrany svých práv, následkem čehož došlo ke zpětvzetí žaloby. Z uvedených důvodů stěžovatelka nesouhlasí s napadeným usnesením a navrhuje jeho zrušení.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti ( y). Proto mu nepřísluší provádět přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy a věc posuzovat z hledisek běžné zákonnosti. Pouze pokud by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán zasáhnout.

Po seznámení s obsahem stěžovatelčiných námitek a jejich konfrontaci s textem napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka jejím prostřednictvím předkládá zcela totožné argumenty, které již uplatnila v řízení před odvolacím soudem a s nimiž se tento soud již vypořádal. Odkaz stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu, týkající se obecně absence explicitních intertemporálních ustanovení není přitom pro daný případ relevantní.

Z obsahu napadeného usnesení odvolacího soudu vyplývá, že tento soud se námitkami stěžovatelky, týkajícími se vrácení soudních poplatků, podrobně zabýval. Konstatoval, že názor stěžovatelky nepovažuje za správný, neboť z ustálené soudní praxe platí, že pro posouzení podmínek, za nichž se vrací soudní poplatek za žalobu, je v případě zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby před prvním jednáním rozhodný jen okamžik, kdy došlo k tomuto zpětvzetí. Ke zpětvzetí žaloby v dané věci došlo před prvním jednáním za účinnosti , což stěžovatelkou nebylo v odvolání nijak zpochybněno, a proto bylo plně odůvodněno užití zákonné úpravy účinné v době, kdy došlo k tomuto zpětvzetí, tj. podle , o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2012. Z tohoto důvodu dospěl odvolací soud k závěru, že stěžovatelka má právo na vrácení soudního poplatku za žalobu sníženého o 20 %, jak bylo rozhodnuto soudem prvního stupně.

Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka přehlíží, že odvolací soud se jí uplatněnými námitkami zabýval, přičemž stěžovatelka v ústavní stížnosti opětovně polemizuje s jeho závěry. Okolnost, že odvolací soud nepřisvědčil jejím námitkám, stejně jako skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s jeho závěry, nemohou samy o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti a nelze je považovat za porušení jejích základních práv.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu