Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 451/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. M. D. a E. D., obou zastoupených JUDr. Janem Nádravským, advokátem, AK v Českých Budějovicích, Husova 1633/40, proti "rozhodnutí" Ministerstva spravedlnosti České republiky z 30. 11. 2011, č. j. 851/2011-OD-SPZ, proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži z 5. 5. 2011, č. j. -488, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 14. 6. 2011, č. j. -508, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci níže specifikovanému, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 8. 2. 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelé se s tvrzením o porušení svých základních práv (či svobod) garantovaných mimo jiné a y základních prav a svobod (dále jen " ") domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, jakož i zrušení tam citovaného "rozhodnutí" Ministerstva spravedlnosti. Konečně požadují vrácení všech věcí vydaných při domovní prohlídce, tedy požadují, aby byl obnoven stav quo ante.

Z vyžádaného spisového materiálu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Kroměříži napadeným rozsudkem z 5. 5. 2011, č. j. -488, uznal stěžovatele vinným trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a) a b) trestního zákona. Za tento trestný čin mu byl uložen peněžitý trest ve výši 40.000 Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stěžovateli stanoven náhradní trest spočívající v trestu odnětí svobody v délce trvání tří měsíců.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 14. 6. 2011, č. j. -508, bylo odvolání stěžovatele zamítnuto. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 8. 7. 2011 a jeho právnímu zástupci [srovnej plná moc na čísle listu 3] 16. 7. 2011 (srovnej číslo listu 511). Stěžovatel rovněž v dané věci podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona podle § 266 a následujících trestního řádu. Ministerstvo spravedlnosti však důvody k podání stížnosti pro porušení zákona neshledalo a stěžovatelův podnět byl odložen; o tom byl stěžovatel informován přípisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 11. 2011.

Ústavní soud ústavní stížnost posoudil a shledal, že je nutno ji odmítnout. K tomu ho vedou následující důvody.

Stěžovatelé brojí v prvé řadě proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů. Tu je nutno ústavní stížnost ve vztahu k nim hodnotit jako návrh podaný po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty ve smyslu (srov. výše); podnět Ministerstvu spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona není totiž posledním procesním prostředkem poskytnutým k ochraně práv stěžovatele, a proto 60denní lhůtu k podání ústavní stížnosti od něho odvíjet nelze.

Opožděná je ústavní stížnost i potud, pokud brojí proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v ústavní stížnosti tvrzeném neústavním zadržování věcí vydaných při domovní prohlídce; jiný zásah orgánu veřejné moci lze ústavní stížností napadat ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl [srovnej ]. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí je však možné dovodit, že nezákonnost domovní prohlídky (při které byly věci získány) byla namítána již v řízení před soudem prvního stupně.

Žádají-li konečně stěžovatelé zrušení "rozhodnutí" Ministerstva spravedlnosti České republiky z 30. 11. 2011, č. j. 851/2011-OD-SPZ, jímž byl odložen podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 trestního řádu, pak v tomto rozsahu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná [srovnej ]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky totiž takový podnět akceptovat nemusí. Samotnou stížností pro porušení zákona, ať už je nebo není podána, nemohou být ústavně zaručená práva jednotlivce dotčena (srovnej v podrobnostech například usnesení Ústavního soudu z 15. 12. 2010, sp. zn. ).

Napadá-li konečně v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů a ministerstva spravedlnosti i E. D. (stěžovatelka), pak ve vztahu k její osobě je ústavní stížnost v tomto rozsahu návrhem podaným někým zjevně neoprávněným [srovnej ], neboť tato rozhodnutí se jí netýkají.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů z části podle , z části podle a z části podle , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu