Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1262/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele V. D. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Davidem Pakandlem, advokátem, se sídlem Hradební 548, Hradec Králové, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nečinnosti ministra spravedlnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 4. 2016 se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým má Ústavní soud vyslovit, že nečinností ministra spravedlnosti (nepodáním stížnosti pro porušení zákona) došlo k porušení ústavních práv stěžovatele zaručených , , a d (dále jen " "), a dále má ministru spravedlnosti zakázat, aby v nečinnosti pokračoval, a současně mu má přikázat, aby podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele u Nejvyššího soudu.

2. Z listin připojených k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 15. 9. 2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 18. 11. 2014 uznán vinným zločinem vraždy podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve stádiu pokusu podle . Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením sp. zn. ze dne 29. 4. 2015 odmítl jako zjevně neopodstatněné a stejně byla odmítnuta i ústavní stížnost stěžovatele (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 15. 9. 2015).

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dne 26. 10. 2015 odeslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti Nejvyššímu soudu. Dne 11. 3. 2016 mu však Ministerstvo spravedlnosti písemně oznámilo, že ministr spravedlnosti jeho podnět odložil. Stěžovatel má za to, že nečinností ministra spravedlnosti (nepodáním stížnosti pro porušení zákona) byla porušena jeho ústavní práva, neboť se mu nedostalo právní ochrany ze strany nezávislého a nestranného soudu ani jiného orgánu, věc nebyla projednána veřejně a spravedlivě a stěžovatel je vězněn, ačkoliv k tomu není legální ani legitimní podklad.

4. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel byl přípisem ze dne 9. 5. 2016 vyzván k odstranění jejích vad. Především byl poučen, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Podáním ze dne 15. 6. 2016 sdělil advokát Mgr. David Pakandl, že byl Advokátní komorou určen k zastoupení stěžovatele, a předložil plnou moc, kterou mu stěžovatel dne 8. 6. 2016 udělil k podání ústavní stížnosti a k řízení o ní. Současně sdělil, že dle závazného pokynu stěžovatele si tento nepřeje žádným způsobem podanou stížnost jakkoliv doplnit a trvá na aktuálním obsahu jím podané stížnosti. S ohledem na toto kategorické sdělení již Ústavní soud zástupce stěžovatele nevyzýval k podání kvalifikované ústavní stížnosti a vyšel z obsahu stěžovatelova podání, neboť ani advokátem sepsaná ústavní stížnost by nemohla na výsledku řízení cokoliv změnit.

5. Ústavní soud totiž v minulosti mnohokrát konstatoval, že podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona není procesním prostředkem k ochraně práva podle . Není jím ani samotná stížnost pro porušení zákona, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 12. 2003, dostupné jako další citovaná rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz). Ministr spravedlnosti jako jediný subjekt, který je k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněn [§ 266 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)], není povinen podnět akceptovat. Záleží jen na jeho posouzení, zda jsou v konkrétním případě splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona. Samotnou stížností pro porušení zákona (ať už je či není podána) nemohou být dotčena ústavně zaručená práva fyzické osoby. Jde totiž pouze o procesní prostředek, umožňující - podle uvážení ministra spravedlnosti - v mimořádných případech zahájit soudní přezkum pravomocného rozhodnutí (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 2. 1998, U 11/10 SbNU 371).

6. Z uvedeného je nutno vyvodit, že ani při prošetřování stěžovatelova podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona a úvahou ministra spravedlnosti, že podnětu nevyhoví, nebyla porušena stěžovatelova ústavní práva zaručená v hlavě páté y (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 12. 1999,

sp. zn.

ze dne 15. 12. 2010,

sp. zn.

ze dne 15. 1. 2013, vydaná v obdobných věcech).

7. Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu