Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3628/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele J. Ch., zastoupeného Mgr. Ivanem Tille, advokátem se sídlem Bohosudovská 442, Teplice, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2012 č. j. -35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 21. 9. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kladené. Stěžovatel se s tvrzením porušení svých základních práv a svobod garantovaných mu zejména , , d (dále jen "") a y domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí krajského soudu.

Z ústavní stížnosti samotné, jakož i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. plyne, že stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Mostě z 27. 3. 2012 č. j. -23 podle § 331 trestního řádu ve spojení s podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, jenž mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, za trestné činy podle a podle trestního zákona. Okresní soud k podmíněnému propuštění stěžovatele přistoupil, byť žádost stěžovatele o podmíněné propuštění hodnotil jako hraniční. V souladu s tím stanovil stěžovateli tříletou zkušební dobu a vyslovil nad ním dohled probačního úředníka. Ke stížnosti státní zástupkyně pak krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že se stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění zamítá. V odůvodnění svého usnesení akcentoval zejména skutečnost, že stěžovatel byl již sedmkrát soudně trestán a podle krajského soudu není zatím zřejmé, že by stěžovatel v případě podmíněného propuštění vedl řádný život, neboť jeho dosavadní interakce se sociální realitou svědčí, i přes dřívější výkon nepodmíněných trestů odnětí svobody, o opaku.

II.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

Podle může soud po výkonu zákonem definované části trestu odnětí svobody odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život.

Otázce aplikace ustanovení trestních zákonů o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody a limitům ústavněprávního přezkumu rozhodnutí obecných soudů o žádosti odsouzeného o takové propuštění je věnována již poměrně obsáhlá a zároveň konstantní judikatura Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí ve věci

sp. zn.

,

,

, nověji pak

sp. zn.

,

,

,

či

, všechna dostupná v databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS). Ve svých rozhodnutích Ústavní soud zdůraznil, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je i při splnění zákonem stanovených podmínek mimořádným zákonným institutem, který dává soudu možnost, nikoliv však povinnost odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit. Nejde o institut, kterého bude použito automaticky, ale teprve po zhodnocení daných okolností nezávislým a nestranným soudem. Podmíněné propuštění je tak namístě jen tehdy, když vzhledem k účelu trestu a k dalším okolnostem, které mohou mít v tomto směru význam, je odůvodněn předpoklad, že odsouzený povede i na svobodě řádný život a není pro společnost příliš velké riziko jeho recidivy. Očekávání, že pachatel povede po podmíněném propuštění řádný život, musí být důvodné a založené na všestranném zhodnocení pachatelovy osobnosti a dosavadního působení výkonu trestu, jakož i možností jeho nápravy a osobních poměrů (srov. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

a usnesení

sp. zn.

, dostupná v databázi NALUS).

Ústavní soud má přitom za to, že krajský soud pak své hodnocení podmínek umožňujících podmíněné propuštění, odlišné od názoru okresního soudu ve smyslu shora uvedených východisek, dostatečným způsobem odůvodnil. Nadto zmíněná stížnost státní zástupkyně byla stěžovateli zaslána a ten se k ní vyjádřil (srov. č. l. 31 a násl.). Ztotožnil-li se přitom krajský soud následně se stížnostní argumentací státní zástupkyně, nikoliv s argumenty stěžovatele, nelze to považovat za porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Rovněž není možné bez dalšího na stěžovatelův případ týkající se podmíněného propuštění aplikovat standardy platné pro rozhodování vazebních otázek (to ke stěžovatelovým judikatorním odkazům uvedeným v ústavní stížnosti).

Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele a byl proto nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu