Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 458/09

Ústavní soud rozhodl dne 26. března 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem v Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2008 č. j. -35 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008 č. j. -20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených usnesení pro porušení a 2 a d.

Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel jako odsouzený nastoupil výkon trestu dne 20. 5. 2004, konec trestu je stanoven na den 20. 11. 2010. Při přezkoumávání jeho návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Okresní soud v Ostravě dovodil, že stěžovatel splnil první zákonnou podmínku stanovenou v § 61 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), tedy řádné chování a plnění povinností v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Neshledal však naplnění druhé podmínky podle § 61 odst. 1 písm. a) trestního zákona, kterou je předpoklad, že v budoucnu povede řádný život. Rozhodování obecných soudů ovlivnila také rizikovost trestné činnosti, kterou spáchal stěžovatel, jenž byl uznán vinným dvojnásobným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákona spáchaným ve formě spolupachatelství a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovatel se tohoto jednání dopustil společně s dalším obžalovaným, když přijeli zapůjčeným vozidlem do pobočky Komerční banky, a. s., v Hustopečích a stěžovatel maskován kuklou a pod pohrůžkou užití samonabíjecí pistole mířil na přítomné pracovnice banky a donutil je k vydání hotovosti. Takovýmto jednáním způsobili škodu 1 100 808,50 Kč. Tohoto jednání se dopustil opětovně, a společně s dalším obžalovaným způsobili škodu 1 062 246,50 Kč.

Stěžovatel nesouhlasí s rozhodováním soudů o jeho návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že předmětné odsouzení je jediným protiprávním jednáním, kterého se dopustil, jsou napadená rozhodnutí naprosto nepředvídatelná. Poukazuje na to, že pokud měl soud pochybnosti o jeho resocializaci, měl být zpracován znalecký posudek z oboru klinické psychologie, na jehož základě by bylo možné dojít k závěru, zda nelze očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Kritizuje také závěry obecných soudů stran uhrazené škody, kterou způsobil svou trestnou činností, a namítá, že z napadených rozhodnutí lze dovozovat, že odsouzené pro závažnou úmyslnou trestnou činnost lze propustit pouze poté, co vykonají minimálně dobu odpovídající spodní hranici trestní sazby. Postup soudů považuje za nezákonný a porušující jeho právo na spravedlivý proces, kdy pro podmíněné propuštění mu byly stanoveny jiné než zákonné podmínky.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že tvrzení stěžovatele nepřinášejí do posuzované věci nic nového a ani ji neposunují do ústavněprávní roviny.

Obecné soudy při posuzování návrhu stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody postupovaly v souladu s trestním zákonem, své závěry podložily dostatečně provedeným dokazováním a svá rozhodnutí podrobně a srozumitelně zdůvodnily. Námitce stěžovatele, že mu pro podmíněné propuštění byly stanoveny jiné než zákonné podmínky, nelze tedy přisvědčit.

Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě pouze polemizuje se závěry soudů ohledně možného očekávání, zda v budoucnu povede řádný život či nikoli. Vzhledem k tomu, že obecné soudy postupovaly zákonem stanoveným způsobem a jejich závěry jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší, aby přezkoumával jejich závěry o tom, zda jsou dány příslušné podmínky k podmíněnému propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody. Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů a napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených zásad spravedlivého procesu. Právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám stěžovatele.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu