Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1106/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky T. R., zastoupené Mgr. Hanou Fidesovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 35, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2011 č. j. -58, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2011 č. j. -23, takto

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí tvrzením, že jimi byla porušena její práva garantovaná a , 2 základních práv a svobod (dále jen " ").

Ústavní stížností dotčeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě 1. zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení advokáta a 2. odmítl žalobu (správně návrh) na obnovu řízení ve věci sp. zn. , v níž bylo rozsudkem ze dne 11. 8. 1998 potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (ze dne 17. 10. 1997, č. 505 224 334) o zastavení výplaty částečného invalidního důchodu. Jelikož obnova řízení je dle přípustná jen proti rozsudkům vydaným v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí, posoudil krajský soud návrh stěžovatelky jako nepřípustný, který musí být odmítnut (odkázal též na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ). Se zřetelem k tomu zamítl i návrh stěžovatelky o ustanovení advokáta pro toto řízení, neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Nejvyšší správní soud též ústavní stížností napadeným rozhodnutím kasační stížnost stěžovatelky zamítl s odůvodněním, že podala návrh na obnovu řízení ve věci, v níž obnova řízení není přípustná; správným poté shledal i zamítnutí návrhu stěžovatelky na ustanovení advokáta, neboť návrh na obnovu řízení splňuje kritéria zjevně bezúspěšného návrhu ( ), jestliže jeho bezúspěšnost vyplývá přímo z právní úpravy a je okamžitě zjistitelná, jednoznačná a nesporná. S ohledem na předmět řízení (a jeho výsledek) se již nezabýval námitkami směřujícími proti průběhu správního a soudního řízení ve věci, ve které bylo o obnovu řízení žádáno, a za nepřípadné označil námitky proti napadenému rozhodnutí krajského soudu opírající se o "údajné porušení ", neboť postup v soudní řízení správním není upraven , ale .

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že důvody obnovy řízení spatřovala "primárně v zanedbání poučovací povinnosti soudu o nároku na právní pomoc", což "zásadním způsobem ovlivnilo výsledek původního řízení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. o částečný invalidní důchod", čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a právo na přiměřené hmotné zabezpečení.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

O nesprávnost ve smyslu "protiústavnosti" jde v obecné rovině (až) tehdy, jestliže obecné soudy vyložily a aplikovaly podústavní právo způsobem, jenž výrazem flagrantního ignorování kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, který je v nauce a soudní praxi respektován, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, a představuje tak interpretační libovůli.

To však zjištěno nebylo.

Nebyl-li návrh na obnovu řízení přípustný ( ), nelze nyní obecným soudům ani efektivně vytýkat, že se v řízení o něm nezabývaly důvody, které stěžovatelku k jeho podání vedly (včetně případného "zanedbání" poučovací povinnosti). Již samotné omezení obnovy řízení na rozsudky vydané v taxativně vyjmenovaných řízeních totiž předurčuje, že v ostatních případech bude návrh bez zkoumání důvodů pro jeho podání jako nepřípustný odmítnut.

Lze proto uzavřít, že výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění dovodit nelze, což jediné - jak se podává z předchozího - by při ústavněprávním přezkumu mohlo hrát roli.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu