Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 88/2010 - 194

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: T. R., zastoupené Mgr. Janem Hrudkou, advokátem, se sídlem Vodičkova 30, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2009, č. j. - 79,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2009, č. j. - 79, se v rozsahu výroku I. a III. zrušuje.

II. Žaloba se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení u krajského soudu a u Nejvyššího správního soudu.

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Karlu Sochorovi, se přiznává na odměně za zastupování žalobkyně a náhradě hotových výdajů částka ve výši 800 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

V. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu Mgr. Janu Hrudkovi, se odměna za zastupování žalobkyně nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se u Krajského soudu v Ostravě domáhala obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. . Její návrh krajský soud napadeným usnesením zamítl, a to zejména z toho důvodu, že ze spisu vyplývá, že stěžovatelce bylo poskytnuto řádné poučení o možnosti namítat podjatost soudce a o možnosti požádat o ustanovení zástupce. Stěžovatelka dále ani neuvedla, v čem spatřuje zmatečnost rozhodnutí. Nejvyšší správní soud při přezkumu konečného rozhodnutí č. j. - 34 ze dne 1. 3. 2005 zmatečnost neshledal. Z uvedených důvodů krajský soud po citaci návrh usnesením zamítl.

Stěžovatelka usnesení krajského soudu napadla kasační stížností, ve které zejména namítala, že ze soudem zmiňovaného usnesení nevyplývá, že byla expresis verbis poučena o tom, že její finanční poměry umožňují, aby jí byl ustanoven advokát. Obecné poučení o možnosti požádat o ustanovení advokáta nevyčerpává v celém rozsahu poučení, které byl soud stěžovatelce povinen poskytnout dle věta první, odst. 2 Měla být také poučena, že s ohledem na její finanční poměry objektivně má naději na toto ustanovení. V tomto směru se stěžovatelka dovolává porušení a téhož předpisu. Stěžovatelka pro nedostatek vědomostí nebyla způsobilá před soudem samostatně vystupovat s vědomím důsledku svých procesních úkonů. Stěžovatelka v závěru navrhla, aby Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti vydal rozsudek, kterým by bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě v jeho bodě I. výroku zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu , (dále jen „ “), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost splňuje zákonné náležitosti a shledal, že kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), byla podána včas ( ). Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatelka jí označené rozhodnutí krajského soudu napadá ( ). Stěžovatelka je rovněž zastoupena advokátem ( ).

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s ustanovením a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Shledal přitom vady podle , k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve musí konstatovat následující: Podle ustanovení je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a hnutí. V posuzované věci se stěžovatelka dovolává obnovy řízení v následující věci: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. - 34 ze dne 1. 3. 2005 byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2004, č. X, jímž žalovaná zamítla žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod. Žaloba tedy měla být - s ohledem na výše citované ustanovení - jako nepřípustná odmítnuta.

Rozšířený senát k procesní otázce, kdy soud žalobu věcně přezkoumával, ačkoli ji měl odmítnout, již dříve zaujal následující stanovisko: „Krajský soud se v řízení o žalobě dopustil zmatečnosti ve smyslu , když stěžovatelem podanou žalobu projednal a věcně o ní rozhodl rozsudkem, ačkoli byla dána osobou k tomu zjevně neoprávněnou a měla být odmítnuta. K této vadě Nejvyšší správní soud přihlédl z úřední povinnosti ( ) a rozsudek krajského soudu zrušil“

V otázce věcného rozhodnutí pak postupoval Nejvyšší správní soud následujícím způsobem: Podle věta první část za středníkem , pokud byly již v řízení před krajským soudem důvody pro odmítnutí žaloby, Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zruší a zároveň žalobu odmítne. Podle musí Nejvyšší správní soud rozhodnout i o nákladech řízení, včetně nákladů toho řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.

V daném případě není pochyb, že se stěžovatelka domáhala obnovy řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o plný invalidní důchod (tj. řízení sp. zn. ). Obnova řízení o žalobě proti rozhodnutí však není ve správním soudnictví přípustná, a krajský soud měl žalobu usnesením odmítnout, aniž ji věcně přezkoumával (jak v daném případě chybně činil). Jsou tedy splněny podmínky ust. věta první část za středníkem a Nejvyšší správní soud musel výrokově rozhodnout tak, jak je uvedeno výše.

Nejvyšší správní soud na tomto místě ještě pro úplnost upozorňuje na dvě zmatečné okolnosti v postupu krajského soudu: jednak soud ve věci rozhodoval usnesením, ačkoli o případném zamítnutí návrhu mohl rozhodovat pouze rozsudkem, a jednak v rozhodnutí z neznámého důvodu obšírně cituje a svůj postup tak opírá o (patrně z roku 1967), který však upravoval obnovu správního řízení před správním orgánem (nikoli tedy soudního řízení).

Je třeba dále poznamenat, že stěžovatelka žádala jednání. Podle rozhoduje o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti jednání. Vzhledem k velmi markantním, jasným a ze spisu (bezesporně a nepochybně) zjistitelným zásadním okolnostem naprosto nepovažuje Nejvyšší správní soud nařízení jednání za vhodné.

Nejvyšší správní soud současně s odmítnutím návrhu musel rozhodnout i o nákladech řízení, včetně nákladů toho řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. V případě odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení s ). Soudní poplatek za podání návrhu u krajského soudu v daném případě nebyl hrazen. Výrok o odměně za zastupování stěžovatelky v řízení před krajským soudem Nejvyšší správní soud tímto rozhodnutím ponechal v platnosti.

Kasační stížnost podal (ještě před svým pozdějším zproštěním) dřívější ustanovený zástupce JUDr. Karel Sochor, advokát, se sídlem Na Hradbách 2632/18, Ostrava; podle ustanovení platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Nejvyšší správní soud tak uvedenému zástupci přiznal odměnu za jeden úkon právní služby 500 Kč podle citované vyhlášky a náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( citované vyhlášky), celkem tedy 800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Stěžovatelce byl po zproštění předchozího zástupce pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě ustanoven zástupcem Mgr. Jan Hrudka. Uvedený advokát však v řízení neučinil žádný úkon, za který by náležela náhrada, ani na výzvu soudu nepředložil vyúčtování pro účely určení odměny. Pokud se jedná o případné zohlednění úkonu nahlédnutí do spisu, k tomu Nejvyšší správní soud upozorňuje, že studium spisu není takovým úkonem, za který náleží odměna podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, proto soud odměnu advokátu nepřiznal (mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. f/ advokátovi náleží za prostudování spisu při skončení vyšetřování, v daném případě se však jedná o nahlížení do soudního spisu v průběhu zastupování klienta, což nenaplňuje situaci předvídanou citovaným ustanovením. Nejvyšší správní soud nadto neshledal ani jinou skutečnost, ba ani účelnost pro zastupování, či zvláštní důvodnost tohoto úkonu, jež by odůvodňovala přiznání odměny za úkon spočívající ve studiu spisu.)

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu