Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3704/11

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele V. L., zastoupeného advokátkou JUDr. Monikou Císařovou, se sídlem Jablonec nad Nisou, Lučanská 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2008 č. j. -62 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2011 č. j. -139, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušit v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů pro porušení svých základních práv specifikovaných v ústavní stížnosti.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatele na uložení povinnosti žalované (Česká republika - ministerstvo spravedlnosti) zaplatit stěžovateli částku 3.497.800 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Šlo o náhrady škody, neboť v řízeních, která vedl stěžovatel z důvodu ochrany své osobnosti, údajně došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v tom, že soudy nevyhověly zcela či zčásti jeho žádostem o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce.

Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud proto zkoumal, zda byla ústavní stížnost ve lhůtě podle zákona.

Podle ustanovení č. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

V nyní posuzované věci byl rozhodnutím o posledním procesním prostředku napadený rozsudek Městského soudu v Praze, který byl ustanovenému zástupci stěžovatele (srov. usnesení o ustanovení zástupcem č. l. 126a) - Mgr. D. H. - doručen dne 13. 5. 2011 (srov. doručenku na č. l. 143).

Podle se stejnopis rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou.

Podle platí, že má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak.

V případě, že účastníku byl ustanoven zástupce podle , má stejné právní postavení jako zástupce na základě procesní plné moci (srov. ).

Tato procesní situace tedy z hlediska doručování znamená, že se doručuje místo účastníkovi vždy jeho zástupci, ledaže zákon výslovně stanoví, že má být doručena též účastníkovi samotnému (srov. např. Drápal, J. a kolektiv: I., 1. vydání, C. H. Beck, 2009, Praha, str. 342-48). V nyní posuzované věci zákon nestanoví, že by musel být napadený rozsudek doručen i samotnému účastníkovi; o takovém doručování nerozhodl ani obecný soud [dle ]. Jinými slovy, "z právní úpravy doručování vyplývá, že - nerozhodne-li soud s ohledem na jinak - pouze zástupci se rozsudek doručuje v těchto případech: ... d) zastupuje-li účastníka zástupce ustanovený podle , neboť jeho postavení je stejné jako u zmocněnce s procesní plnou mocí ( )..." (srov. též Ludvík, D.; Hrušáková, M. a kolektiv: , komentář, 2009, Watlers Kluwer ČR, a. s., Praha, komentář k ; ve vztahu k podobné dřívější právní úpravě, srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2001

sp. zn.

a usnesení ze dne 28. 1. 2004

sp. zn.

).

Z uvedené plyne, že podle platných právních předpisů (včetně ) byl stěžovateli doručen napadený rozsudek odvolacího soudu dne 13. 5. 2011, a to cestou doručení jeho ustanovenému zástupci - advokátce.

Poněvadž tedy byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 8. 12. 2011, byla podána zjevně po lhůtě k tomu stanovené.

Ostatně, sám stěžovatel nezpochybňuje, že doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu toliko jeho zástupci postačovalo (srov. např. str. 2 ústavní stížnosti: "Ze spisového materiálu je zřejmé, že k doručení napadeného rozsudku došlo dne 13.5.2011, a to doručením k rukám právní zástupkyně stěžovatele."). Opožděné podání ústavní stížnosti sám připomněl, neboť uvádí: "Vzhledem k uvedenému a ustanovení , nemohl již stěžovatel podat proti rozhodnutí dovolání a nemohl ani zachovat lhůtu 60 dnů k podání ústavní stížnosti.". Stěžovatel se brání jen tím, že od své zástupkyně napadený rozsudek (údajně) nikdy neobdržel a tvrdí: "Stěžovateli bylo sděleno, že právní zástupkyně rozsudek zaslala obyčejnou poštou na adresu jeho bydliště, aby, s ohledem na jeho zdravotní stav, nemusel stěžovatel zásilku vyzvedávat na postě. Patrně se tak předmětná zásilka ztratila při doručování, každopádně stěžovatel rozsudek obdržel až dne 6.12.2011, kdy mu byla předána jeho kopie, pořízená po nahlédnutí do spisu, právním zástupcem určeným mu rozhodnutím ČAK."

Ústavní soud k tomu dodává, že pokud by došlo k chybě v komunikaci mezi právním zástupcem a účastníkem řízení, nelze to přičítat k tíži obecného soudu (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2003

sp. zn.

). Jak uvedl Ústavní soud i v usnesení ze dne 28. 1. 2004

sp. zn.

, "Právní zástupce nepochybně mohl a měl pořídit příslušné množství kopií pro každou žalobkyni, případně mohl stejnopis dát žalobkyni. Takový postup mu ostatně ukládá ustanovení čl. 9 odst. 4 Pravidel profesionální etiky. Výhrady proti jeho konkrétnímu postupu však již nemohou být výhradami proti orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona."

Ústavní soud konečně odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, dle níž jsou ustanovení a ustanovení kogentní, neskýtají tedy dispoziční volnost, takže prominutí či prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti neumožňují (srov. např. usnesení ze dne 22. prosince 2008

sp. zn.

). Tím je tedy reagováno i na hypotézu stěžovatele, že se snad předmětná zásilka s rozsudkem odvolacího soudu "ztratila při doručování".

Za tohoto stavu, aniž by se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud usnesením ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem [ ] odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2012

Vojen Güttler

soudce zpravodaj