Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1606/12

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele HR a VA, s. r. o., IČO 62503171, se sídlem ul. Míru 235, 378 21 Kardašova Řečice, zastoupeného JUDr. Vladimírem Peškem, advokátem v Třeboni, Šustova 902/II, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2011 č. j. -159, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2010 č. j. -99 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2009 č. j. -83, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 4. března 1999 do zaplacení pro promlčení žalovaného nároku. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné, neboť stěžovatel Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředložil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušit v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů pro porušení svých základních práv specifikovaných v ústavní stížnosti, zejména práva na spravedlivý proces.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda též splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ústavní soud proto v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána ve lhůtě zákonem stanovené.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Podle ve znění platném v době doručování platilo, že "Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž to stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud." U usnesení Nejvyššího soudu ve znění platném v době doručování nestanovilo doručování do vlastních rukou (srov. např. , a contrario doručování rozsudku v ). Ani z pokynů soudu (č. l. 160) neplyne příkaz k doručování usnesení Nejvyššího soudu do vlastních rukou. Proto bylo napadené usnesení Nejvyššího soudu doručováno jako "jiné písemnosti" dle ve znění platném v době doručování.

Postup při doručování "jiných písemností" tak upravuje ve znění platném v době doručování, který v odstavci 1 stanoví, že "nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti."

Na doručence týkající se napadeného usnesení Nejvyššího soudu je uvedeno, že adresát písemnosti - zástupce stěžovatele JUDr. J. K. - nebyla zastižena, a proto byla zásilka (s napadeným usnesením Nejvyššího soudu) vložena do schránky užívané zástupcem stěžovatele dne 10. 2. 2012 (srov. doručenku na č. l. 159, jakož i datum referátu na č. l. 160, a příslušný referát, kde je uvedeno, že zásilka s usnesením Nejvyššího soudu byla vypravena dne 8. 2. 2012 - č. l. 160 p. v.).

Tudíž, napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo zástupci stěžovatele - JUDr. J. K. - doručeno dne 10. 2. 2012. Podle platí, že má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak.

Pokud tedy byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 28. 4. 2012, byla podána zjevně po lhůtě k tomu stanovené.

Stěžovatel sice v ústavní stížnosti tvrdí, že mu bylo napadené usnesení Nejvyššího soudu doručeno prostřednictvím jeho právního zástupce dne 28. 2. 2012. Ústavní soud k tomu uvádí, že pokud by bylo došlo k chybě v komunikaci mezi právním zástupcem a účastníka řízení, nelze to přičítat k tíži obecného soudu. Tu lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2012

sp. zn.

, "Právní zástupce nepochybně mohl a měl pořídit příslušné množství kopií pro každou žalobkyni, případně mohl stejnopis dát žalobkyni. Takový postup mu ostatně ukládá ustanovení čl. 9 odst. 4 Pravidel profesionální etiky. Výhrady proti jeho konkrétnímu postupu však již nemohou být výhradami proti orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona."

Ústavní soud dále odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, dle níž jsou ustanovení a - týkající se lhůty k podání návrhu (ústavní stížnosti) - ustanovení kogentní, takže neskýtají dispoziční volnost; proto prominutí či prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti neumožňují (srov. např. cit. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2012

sp. zn.

).

Za tohoto stavu, aniž by se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2012

Vojen Güttler

soudce zpravodaj