Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 387/03

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti P. P., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, směřující proti postupu Okresního soudu v Teplicích ve věci vedené pod sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podání stěžovatelky, kterým brojila proti skutečnosti, že poté, co soud prvého stupně rozhodl ve věci, byl rozsudek soudu ze dne 31. července 2002, spojených řízení vedených pod sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , doručen jejich společnému právnímu zástupci pouze v jednom vyhotovení. Následně se právní zástupce obrátil na soud prvého stupně se žádostí o doručení dalších dvou stejnopisů. Dne 18. září 2002 byl doručen druhý stejnopis.

Právní zástupce oba stejnopisy předal ostatním žalobkyním, stěžovatelka však stejnopis neobdržela. S ohledem na tuto skutečnost podala dne 20. listopadu 2002 stížnost proti postupu soudu prvého stupně podle ustanovení , na průtahy v řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem shledal stížnost jako nedůvodnou. Tento závěr sdělil dopisem ze dne 27. února 2003, adresovaným právnímu zástupci stěžovatelky, kterému byl doručen dne 3. března 2003. Rovněž Ministerstvo spravedlnosti k žádosti o přešetření způsobu vyřízení stížnosti krajským soudem dle ustanovení lit. a) , o soudech a soudcích, se vyjádřilo tak, že průtahy nebyly shledány. Rovněž toto vyjádření bylo doručeno výhradně právnímu zástupci stěžovatelky, a to dne 20. května 2003.

V uvedeném postupu shledala stěžovatelka zásah do svého práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, zaručeného v d (dále jen " "), neboť do pojmu projednání věci, dle jejího názoru, patří i doručení stejnopisu rozhodnutí soudu ve věci samé. Rovněž namítla zásah do práva na rovnost účastníků řízení zaručeného v y. Stěžovatelka dále konstatovala, že žádné ustanovení (dále jen ) neupravuje doručování rozhodnutí společnému zástupci několika účastníků tak, že by jim měl být doručen jeden stejnopis. Postupem soudu tak bylo porušeno i její právo na stejnopis rozsudku.

Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka - Okresního soudu v Teplicích, za který se vyjádřila předsedkyně senátu 20 C. Ta uvedla, že stěžovatelka i další dvě žalobkyně se po vynesení rozsudku vzdaly práva na odvolání. Po vyhotovení písemného rozsudku byl tento doručen právnímu zástupci žalobkyň a dále všem žalovaným. Následně byla doručena žádost právního zástupce žalobkyň o doručení dalších dvou stejnopisů. Předsedkyně senátu zaslala pouze jedno vyhotovení, a to pouze jako projev dobré vůle, neboť zákonem jí taková povinnost uložena není. Dále předsedkyně senátu uvedla, že bylo věcí právního zástupce, jak naloží se stejnopisem rozsudku, případně které žalobkyni jej předá. Při řízení o stížnosti u krajského soudu byla předsedkyně senátu vyzvána k podání vyjádření, ve kterém odkázala na ustanovení Závěrem předsedkyně senátu uvedla, že žádná další ze žalobkyň se na ni s podobnou námitkou neobrátila, a rovněž jí není známo nic o způsobu vyřízení věci Krajským soudem v Ústí nad Labem.

Ústavní soud po seznámení se s předloženými podklady dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Tvrzený zásah do práva zaručeného v y Ústavní soud neshledal, neboť stěžovatelka nenamítá, že by soud ve věci nerozhodl, zabránil jí v účasti, případně, že rozhodl po nepřiměřeně dlouhé době. Nebyl-li proti rozhodnutí užit opravný prostředek, nabylo rozhodnutí soudu právní moci. Za této situace tedy není možno namítat průtahy v řízení.

Zásah do práva na rovnost dle y nebyl v postupu soudu rovněž shledán. Rovností se v tomto případě rozumí zachování stejných podmínek pro všechny účastníky řízení, s přihlédnutím k zákonným mezím. Otázkou doručování se zabývá v části první, hlavě čtvrté - Úkony soudu a účastníků, v ustanoveních § - 50g. V této části hlavy čtvrté jsou podrobně popsány podmínky pro doručování veškerých možných zásilek soudy, a to s ohledem na specifickou povahu jednotlivých subjektů zúčastněných na řízení (§ - 48e ). Ustanovení pak stanoví předpoklady doručování účastníkům řízení. Stanoví, že je-li účastník zastoupen na základě procesní plné moci, doručuje se rovněž tomuto zástupci účastníka. Není-li doručovaným rozhodnutím stanovena účastníkovi povinnost, postačuje doručení výhradně zástupci účastníka. Předpokladem je tedy kumulace obou okolností, tj. zastoupení a neexistence povinnosti. Postupoval-li obecný soud podle tohoto ustanovení, nevybočil z limitů stanovených v y ČR, jakož i y.

Pokud stěžovatelka dospěla k závěru, že její práva byla porušena tím, že rozhodnutí v její věci doručeno nebylo přímo jí, třeba uvést, že doručení právnímu zástupci stěžovatelky, a dalších žalobkyň, bylo, dle smyslu výše uvedených pravidel, doručením řádným. Způsob, jak s doručeným rozhodnutím tento zástupce naložil, byl plně v jeho dispozici. Právní zástupce nepochybně mohl a měl pořídit příslušné množství kopií pro každou žalobkyni, případně mohl stejnopis dát žalobkyni. Takový postup mu ostatně ukládá ustanovení čl. 9 odst. 4 Pravidel profesionální etiky. Výhrady proti jeho konkrétnímu postupu však již nemohou být výhradami proti orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 28. ledna 2004

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu