Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3573/11

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 12. dubna 2012

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti FENICIA, spol. s r. o., se sídlem Praha 4, Nad Úpadem 234, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011 č. j. -30, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba z důvodu promlčení pohledávky.

I. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011 č. j. -30 byla porušena základní práva stěžovatelky zakotvená v d.II. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011 č. j. -30 se proto ruší.

Odůvodnění

I.

Stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě vydaného v řízení o zaplacení 1 010 Kč, ve kterém jako žalobce neuspěla. Uvedla, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému D. D. na zaplacení částky 1 010 Kč, protože žalovaný cestoval místní dopravou bez platného jízdního dokladu. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, ve kterém namítal promlčení. Ve svém vyjádření k odporu ze dne 22. 6. 2011 stěžovatelka upozornila soud na to, že žalovaný podepsal "dohodu s cestujícím", ve které uznal svůj dluh co do důvodu i výše podle . Pohledávka se proto promlčuje v desetileté promlčecí lhůtě podle . Jelikož k tomuto uznání došlo dne 19. 12. 2008, k promlčení žalované částky nemohlo dojít. Následně bylo ve věci nařízeno jednání, ze kterého se stěžovatelka omluvila, upřesnila další skutková tvrzení, doplnila důkazy a opět uvedla, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše. Přesto Okresní soud v Ostravě její žalobu zamítl z důvodu promlčení s odkazem na . Stěžovatelka zdůraznila, že okresní soud v odůvodnění rozsudku naprosto pominul její tvrzení o tom, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše. K žádnému z podání stěžovatelky, ve kterém na toto uznání dluhu upozornila, nepřihlédl. Napadený rozsudek tak vykazuje prvky svévole ze strany soudu.

Stěžovatelka dodala, že podala u téhož soudu velké množství návrhů a vzhledem k tomu, že se ve všech případech jedná o tzv. bagatelní věci, není v těchto případech přípustný žádný opravný prostředek. Vyjádřila své obavy z toho, že se nebude jednat o ojedinělý případ a v konečném důsledku by mohlo dojít k tomu, že v součtu by mohla přijít o nemalé částky, čímž by bylo zasaženo do její majetkové sféry a jejího práva na ochranu vlastnictví. Podle názoru stěžovatelky tak byla postupem okresního soudu porušena její základní práva zakotvená v a v d, tedy právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.

II.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Ostravě. Ten uvedl, že se v předmětné věci ztotožňuje s vyjádřením zástupce stěžovatelky v tom, že ze strany soudu došlo k pochybení při rozhodování ve věci samé.

Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011 č. j. -30 Ústavní soud zjistil, že jím byl zamítnut návrh stěžovatelky na zaplacení pohledávky ve výši 1 010 Kč. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný cestoval dne 19. 12. 2008 bez platného jízdního dokladu, a vznikla mu tak povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 010 Kč s tím, že se zavázal svůj dluh zaplatit nejpozději do 15 dnů od uvedeného data, tedy do 4. 1. 2009. K zamítnutí žaloby soud přistoupil poté, co zaujal právní názor, že povinnost žalovaného plnit byla ohraničena datem 4. 1. 2009, od 5. 1. 2009 mu začala běžet jednoroční promlčecí lhůta, a jelikož žaloba byla podána dne 18. 11. 2011, byla pohledávka promlčena.

III.

Ústavnímu soudu nepřísluší, aby přezkoumával celkovou zákonnost rozhodování obecných soudů a nahrazoval dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v předchozím řízení nebyla porušena základní ústavní práva účastníka řízení.

Z řízení před okresním soudem vyplývá, že stěžovatelka podala žalobu poté, co jí žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve výši 1 010 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v "dohodě s cestujícím" svůj dluh uznal co do důvodu i výše, odůvodnila stěžovatelka svoji žalobu odkazem na , podle něhož se pohledávka promlčuje v desetileté promlčecí době. Na tuto skutečnost upozornila soud v průběhu řízení v několika písemných podáních. Z odůvodnění rozsudku napadeného touto ústavní stížností ale vyplývá, že okresní soud se zmíněným argumentem stěžovatelky a jejím odkazem na ustanovení a 110 vůbec nezabýval. Žalobu zamítl, se stručným odkazem na ustanovení , jako promlčený nárok. Ze stručného odůvodnění zmíněného rozsudku nijak nevyplývá, že by se jakkoli zabýval a vypořádal s důkazem stěžovatelky o uznání dluhu žalovaným. Touto otázkou se tedy vůbec nezabýval a na několikerá podání stěžovatelky o uznání dluhu žalovaným nijak nereagoval.

Tímto postupem tak zatížil své řízení vadou, která již má, byť se jedná o tzv. "bagatelní věc", ústavněprávní dimenzi. Z principů, na nichž je založen spravedlivý proces, totiž nelze slevit ani u bagatelních věcí. Ani u tohoto typu věcí nelze abstrahovat od zásady hodnocení důkazů, vyjádřené v . Shora uvedeným postupem tak okresní soud porušil základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle y s tím výsledkem, že vůbec nevzal v úvahu její relevantní argumenty a rozhodl v její neprospěch.

Na základě uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a podle ustanovení , o Ústavním soudu, zrušil shora označený rozsudek Okresního soudu v Ostravě. Rozhodl tak bez ústního jednání, protože účastníci řízení, v souladu s ustanovením téhož zákona, souhlasili s upuštěním od ústního jednání v této věci.