Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3844/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti BIO MARTECH UNIČOV s.r.o. "v likvidaci", se sídlem Uničov, Šumperská 538, zastoupené likvidátorem Lubošem Konečným, právně zast. JUDr. Tomášem Klimkem, Ph.D., advokátem se sídlem Novosadský dvůr 765/6, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2011 č. j. , -17 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2011 č. j. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2011, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle a d (dále jen " ") i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Poukazuje na to, že bylo prokázáno, že nedisponuje majetkem pro zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dle jejího názoru ustanovení , o úpadku a způsobu jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") ponechává na rozhodnutí soudu, zda uloží povinnost zaplatit zálohu a v jaké výši, přičemž v případě nezaplacení určené zálohy může, avšak nemusí, řízení zastavit. Protože majetek stěžovatelky nepostačuje ani na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, neměla jí být záloha v maximální možné výši stanovena, a poté neměl soud přikročit k zastavení řízení. Stěžovatelka má za to, že uvedené zákonné ustanovení by mělo být zrušeno, neboť v důsledku postupu soudu, který vede k zastavení řízení, nemůže být insolvenční řízení takového subjektu nikdy ukončeno zrušením konkurzu a nemůže tak být proveden výmaz insolvenčního dlužníka z obchodního rejstříku.

Z obsahu příslušného spisového materiálu bylo zjištěno, že Krajskému soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, byl dne 14. 4. 2011 doručen insolvenční návrh dlužníka - stěžovatelky, kterým se domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Usnesením ze dne 18. 4. 2011 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč a byla poučena, že v případě jejího nezaplacení ve stanovené lhůtě může být insolvenční řízení zastaveno. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že soud prvního stupně správně zjistil, že majetek stěžovatelky činí 3.023,- Kč, a správně také uzavřel, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka je právnickou osobou v likvidaci, bude nutné její úpadek řešit konkursem. Protože je však nemajetná, je nezbytné složit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem je 45.000,- Kč bez DPH a lze očekávat, že mu vzniknou i další hotové výdaje, odvolací soud považoval výši zálohy za odpovídající splnění jejího účelu. Usnesení o stanovení zálohy nabylo právní moci dne 1. 7. 2011. Protože pětidenní lhůta pro zaplacení zálohy uplynula marně, krajský soud napadeným usnesením řízení zastavil a vrchní soud na základě odvolání stěžovatelky toto rozhodnutí soudu prvního stupně dalším napadeným usnesením potvrdil, přičemž konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, když v souladu s obsahem poučení, kterého se stěžovatelce dostalo, řízení podle zastavil, neboť stěžovatelka stanovenou zálohu v určené lhůtě nezaplatila a neučinila tak ani do vydání napadeného usnesení ani v průběhu odvolacího řízení. Odvolací námitky, s nimiž se již vypořádal v rozhodnutí o odvolání proti usnesení o uložení pokuty, označil za bezpředmětné.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a není proto ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jinými slovy, ani případná věcná nesprávnost nepředstavuje referenční kritérium důvodnosti ústavní stížnosti.

Ve vztahu k napadeným soudním rozhodnutím, jimiž došlo k zastavení insolvenčního řízení, je třeba konstatovat, že zastavení insolvenčního řízení představuje zákonem předvídaný důsledek nezaplacení insolvenčním soudem stanovené zálohy ve smyslu ustanovení .

V usnesení

sp. zn.

(viz http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud ve vztahu k ustanovení konstatoval, že rozhodnutí, zda požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, a rozhodnutí, zda řízení zastavit, není-li ve stanovené lhůtě záloha zaplacena, je záležitostí úvahy obecných soudů, které v dané věci jednají, a pokud je rozhodnutí o této věci náležitě a srozumitelně odůvodněno, není žádný důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu.

Ústavní soud ověřil, že obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a srozumitelně vyložily, z jakých důvodů složení zálohy požadovaly a proč měly za to, že v případě jejího nesložení je namístě řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavit. V projednávané věci nešlo toliko o momentální neschopnost stěžovatelky uhradit požadovanou zálohu, která by bránila zastavení insolvenčního řízení, nýbrž o situaci, kdy stěžovatelka již s žádnými prostředky nedisponovala. Smysl zálohy přitom soudy výstižně vyložily už v rozhodnutí o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž odvolací soud se v něm výstižně vyjádřil i k námitce stěžovatelky, že v případě zastavení řízení by nemohlo být insolvenční řízení nikdy ukončeno a dlužník by tak nemohl být nikdy vymazán z obchodního rejstříku. Cílem insolvenčního řízení totiž není usnadnit dlužníkovi postup vedoucí k jeho výmazu z obchodního rejstříku, jak si představuje stěžovatelka, ale jeho účelem je řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka, a z tohoto pohledu je dlužník povinen podat insolvenční návrh včas, tedy v době, kdy je ještě schopen hradit alespoň náklady insolvenčního řízení. V opačném případě nedává zákon žádnou záruku pro další pokračování v řízení, neboť by tím umožnil zneužívání insolvenčního řízení k účelům, k nimž neslouží, nadto s tím důsledkem, že by jeho náklady musel hradit stát.

Napadená rozhodnutí obecných soudů v konkrétní projednávané věci nelze tedy označit jako svévolná či excesivní. Obecné soudy tak svým procesním postupem a interpretací podústavního práva nezasáhly do žádného z ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu