Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1072/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce zpravodaje Stanislava Balíka a soudkyně Dagmar Lastovecké ve věci stěžovatelky Martiny Richtrové, zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Bělohorská 163/185, Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012 č. j. -9, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu v její insolvenční věci, a to pro porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 d (dále jen " "), článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 90 y.

Z ústavní stížnosti, jakož i z fotokopií napadeného usnesení Krajského soudu v Praze a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2013 č. j. -14 zjistil Ústavní soud, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2013 č. j. -14 změnil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012 č. j. -9 tak, že stěžovatelce, která podala insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, uložil uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30 000 Kč. Vysvětlil, že účelem zálohy je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů; v situaci, kdy majetkové i příjmové poměry stěžovatelky a souhrnná výše jejích závazků neskýtají předpoklad řešení úpadku navrhovaným oddlužením, ale konkursem či nepatrným konkursem, v němž hotové výdaje a odměna insolvenčního správce činí nejméně 45 000 Kč, bylo na místě uložení povinnosti uhradit zálohu, která bude v prvotní fázi postačovat ve stanovené výši.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že nemá dostatek finančních prostředků ani možnost půjčky k zaplacení požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení, a považuje za nepřípustné, aby jí v důsledku toho byl odepřen přístup k soudu. Doplňuje, že je proti ní vedeno několik exekučních řízení, v důsledku čehož nemůže upřednostňovat pohledávku soudu proti dřívější pohledávce; kromě toho jakékoli úhrady mimo exekuční řízení jsou nepřípustné.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471), dostupný též na http://nalus.usoud.cz].

Žádné z výše uvedených pochybení Ústavní soud v projednávané věci neshledal. Rozhodnutí, zda požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, je záležitostí úvahy obecných soudů, které v dané věci jednají, a pokud je rozhodnutí o této věci náležitě a srozumitelně odůvodněno, není žádný důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2009,

sp. zn.

ze dne 31. 5. 2012 a

sp. zn.

ze dne 19. 1. 2012, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Obecné soudy vysvětlily, co je smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž svůj závěr o tom, že potřebné prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, založily na posouzení finanční a majetkové situace stěžovatelky, celkové výši jejích závazků a z nich plynoucího přepokládaného způsobu řešení jejího úpadku i výše odměny a hotových výdajů insolvenčního správce s tím spojených. Předložené důvody, pro které obecné soudy přikročily k uložení povinnosti složit zálohu, jsou logické a srozumitelné a nejsou projevem svévole či jiného ústavně nekonformního výkladu . Samotná skutečnost, že dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení, není důvodem pro neuložení povinnosti zálohu zaplatit. Oddlužení je určitým dobrodiním, které neupřednostňuje co největší uspokojení věřitelů, ale návrat dlužníka do ekonomického života prostého dluhů; nicméně i při oddlužení je třeba splnit základní předpoklady pro jeho provedení, mezi které patří uhrazení nákladů, jež při poskytnutí této služby vzniknou.

Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka v rozporu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") v petitu ústavní stížnosti nežádala zrušení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jejích práv, jímž je usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2013 č. j. -14. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v ústavní stížnosti Vrchní soud v Praze označila jako účastníka řízení, reprodukovala obsah jeho rozhodnutí a stěžovatelčiny stížnostní námitky směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze jsou vztažitelné i na toto rozhodnutí, posoudil Ústavní soud její ústavní stížnost jako přípustnou a meritorně ji projednal.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu