Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2153/11

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 14. listopadu 2011

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti H. M. proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 31. 5. 2011, jímž bylo poté, co žalobkyně vzala zpět své dovolání, zastaveno dovolací řízení; dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně v řízení o zúžení rozsahu věcného břemene, v němž stěžovatelka měla postavení žalované; dovolacím soudem bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

VýrokUsnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 31. 5. 2011 se ve výroku o nákladech dovolacího řízení zrušuje.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (d), v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Jak je patrno z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. , bylo napadeným usnesením vydaným v řízení o zúžení rozsahu věcného břemene, v němž stěžovatelka měla postavení žalované, zastaveno dovolací řízení, zahájené z podnětu dovolání podaného žalobkyní proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně. Dovolací řízení bylo zastaveno poté, co žalobkyně vzala své dovolání zpět, a dovolacím soudem bylo dále rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Svůj výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodnil dovolací soud ustanovením ve spojení s ustanovením věty prvé a

Proti tomuto usnesení dovolacího soudu, a to proti jeho výroku o nákladech řízení, směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka, s odkazem na procesní zavinění žalobkyně na zastavení dovolacího řízení i s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. , ), z níž cituje, dává najevo své přesvědčení, že při rozhodování o nákladech dovolacího řízení mělo být dovolacím soudem použito ustanovení , neboť to byla toliko žalobkyně, která svým zpětvzetím dovolání zastavení dovolacího řízení způsobila. Stěžovatelka se domnívá, že v daném případě jde právě o v rozhodnutích Ústavního soudu [např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 11. 2006 (N 213/43 SbNU 381)] zmiňovanou výjimku, kdy by se Ústavní soud měl problematikou nákladů řízení zabývat, neboť došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem. Stěžovatelka, která, jak dodává dále, je osobou narozenou v roce 1931, důchodkyní, byla řízením proti ní vedeným silně zasažena i přesto, že v něm byla úspěšná, a domnívá se, že by bylo spravedlivé, aby náklady dovolacího řízení, které nevyvolala, nesla žalobkyně. Navrhla proto, aby Ústavní soud výrok II shora označeného usnesení zrušil.

Nejvyšší soud ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti předeslal, že již nemá k dispozici procesní spis, a vychází tak pouze z podkladů založených v pomocném spise, v němž nebylo založeno vyjádření stěžovatelky k dovolání údajně z toho důvodu, že dovolání bylo zasláno bez udělené plné moci. Ve svém vyjádření zároveň Nejvyšší soud uvedl, že lze mít za to, že v předmětné věci pochybil, když v době rozhodnutí o zastavení řízení vycházel z podkladů založených v pomocném spise, předpokládaje, že nezastoupené stěžovatelce žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Vedlejší účastnice tohoto řízení se k obsahu ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud nejprve připomíná svou dosavadní judikaturu, z níž vyplývá, že i otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což může nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Aplikační postup, který je v rozporu s ústavním zákazem libovůle, je pak jedním z důvodů pro zrušení rozhodnutí obecného soudu.

Poté, co se seznámil s obsahem připojeného spisu, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelce nutno přisvědčit, že v posuzovaném případě je dán důvod pro jeho zásah pro porušení práva na spravedlivý proces.

Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud ověřil, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti, týkající se průběhu řízení před dovolacím soudem, odpovídají obsahu spisu, z něhož kromě již shora uvedeného dále plyne, že po podání dovolání žalobkyní proti rozsudku odvolacího soudu bylo toto stěžovatelce - prostřednictvím její právní zástupkyně, které stěžovatelka udělila plnou moc založenou ve spise (č. l. 17) podle jejího obsahu i pro případné dovolací řízení - soudem prvního stupně doručeno s výzvou k podání vyjádření k jeho obsahu. Vyjádření k dovolání stěžovatelka následně prostřednictvím své právní zástupkyně dne 18. 3. 2011 soudu řádně podala (o čemž byl také učiněn odpovídající záznam v předkládací zprávě pro Nejvyšší soud) a toto také bylo doručeno žalobkyni. Nato žalobkyně svým podáním ze dne 23. 3. 2001 vzala dovolání zpět a dovolací soud pak následně o zastavení dovolacího řízení rozhodl dne 31. 5. 2011, přičemž ústavní stížností napadený výrok o nákladech řízení odůvodnil pouze odkazem na ustanovení ve spojení s ustanovením věty prvé a

Podle dovolacím soudem v napadeném rozhodnutí aplikovaného obecně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Jestliže však některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady ( věta první ). Byl-li pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je podle druhé věty uvedeného ustanovení povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

V projednávaném případě žalobkyně vzala zpět dovolání do meritorního potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu a je zcela zjevné, že tak neučinila v reakci na chování stěžovatelky, neboť rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně v meritu věci byla pro stěžovatelku příznivá; stěžovatelka jako žalovaná byla ve sporu úspěšná. Dovolací soud se však otázkou zavinění žalobkyně na zastavení dovolacího řízení v souvislosti se zpětvzetím jejího dovolání, a tedy ani aplikací ustanovení věty první , při rozhodování o náhradě nákladů řízení vůbec nezabýval, alespoň to z odůvodnění jeho rozhodnutí neplyne. Svůj postup nikterak neodůvodnil a omezil se na pouhý odkaz na ustanovení , jehož aplikace však podle ustálené soudní praxe přichází v úvahu teprve tehdy, není-li shledán důvod k použití ustanovení V uvedeném postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen a je navíc v rozporu s konstantní judikaturou upínající se k interpretaci a aplikaci ustanovení , relevantního pro posouzení dané věci, lze spatřovat prvek libovůle, který vždy představuje zásah do práva na spravedlivý proces, zaručovaného d.

Z uvedených důvodů Ústavní soud výrok II o nákladech řízení napadeného usnesení Nejvyššího soudu zrušil [ a odst. 3 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].