Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2017/11

Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Vlastimilem Janečkem, advokátem v Praze 1, Týnská 12, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 2011 č. j. -289, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 11. 7. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 2011 č. j. -289, přičemž tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na zákonného soudce podle y a porušena měla být také jeho právní jistota podle y.

Jak patrno z ústavní stížnosti, napadeným usnesením bylo rozhodnuto, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. .

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na své působení před rokem 1989 s tím, že nemá důvěru v osoby, které jsou spjaty s minulým režimem. Představuje pro ně určité nebezpečí, přinejmenším tím, že jim připomíná jejich minulost. Z tohoto důvodu jej nemohou tyto osoby vnímat neutrálně a zcela objektivně. Vznesl proto námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kteří byli členy Komunistické strany Československa (KSČ), již podrobně odůvodnil. Nejvyšší soud však prý zcela nesprávně konstatoval, že jako hlavní důvod své námitky uvádí jejich členství či kandidaturu ve zmíněné straně. Stěžovatel souhlasí s tím, že toto není způsobilou námitkou podjatosti, ovšem v kontextu jeho stále pokračujícího boje proti exponentům minulého režimu, včetně soudců s komunistickou minulostí, je tomu jinak. Je proto třeba předpokládat, že zmíněné aktivity těmto soudcům nebudou příjemné, a nemohou být proto nestranní. Dále stěžovatel namítl, že obecné soudy, rozhodují-li o přidělení jeho věci konkrétnímu soudci, rozhodují v rozporu se systémem přidělování věcí. Poukazuje přitom na jinou věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. s tím, že k tomu mělo dojít i v této věci.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [, 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

Otázkou možné podjatosti soudců z důvodu jejich dřívějšího členství v KSČ se Ústavní soud na základě ústavních stížností téhož stěžovatele opakovaně zabýval v usnesení ze dne 24. 2. 2011

sp. zn.

, ze dne 5. 5. 2011

sp. zn.

a ze dne 30. 5. 2011

sp. zn.

. Stěžovatel, jak lze usuzovat z ústavní stížnosti, názor Ústavního soudu akceptoval, nicméně svou argumentaci doplnil v tom smyslu, že se v současné době angažuje proti exponentům bývalého režimu, včetně soudců s komunistickou minulostí, a ti že proto vůči jeho osobě mohou mít negativní vztah. Z napadeného rozhodnutí ovšem neplyne, že by stěžovatel svou námitku podjatosti odůvodnil tímto způsobem, a i kdyby tomu tak bylo, touto problematikou se již zabýval III. senát Ústavního soudu v usnesení ze dne 10. 1. 2011

sp. zn.

, přičemž ve světle právního názoru tam vysloveného by napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu plně obstálo. Jde-li o námitku pochybení při přidělování věci, tuto stěžovatel ničím nepodložil, tedy až na zcela irelevantní tvrzení, že se tak děje u jiných soudů v jiných věcech. Proto ani tuto námitku neshledal Ústavní soud opodstatněnou.

S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu