Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1448/11

Ústavní soud rozhodl dne 30. května 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Mgr. Robertem Holmanem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou telefaxem dne 19. 5. 2011 a řádně doplněnou ve smyslu ust. , , ve znění pozdějších předpisů, dne 20. 5. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v d (dále jen "") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným usnesením rozhodl Nejvyšší soud o stěžovatelem vznesené námitce podjatosti tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Voclová a JUDr. Stanislav Bernard nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. . Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že Nejvyšší soud se nevypořádal s jeho argumenty o podjatosti soudců vrchního soudu s tím, že soudci vrchního soudu byli členy KSČ a ztotožnili se s komunistickou ideologií, čemuž odpovídají i jejich povahové vlastnosti a snížená citlivost k lidským právům; Nejvyšší soud neuvedl, zda a jak se tito soudci zbavili svého dřívějšího pohledu na svět a nenávisti k disidentům. Stěžovatel odkázal na nálezy

sp. zn.

a

, z nichž i citoval. Stěžovatel dále namítl, že rovněž soudci Nejvyššího soudu, kteří rozhodovali o námitce podjatosti soudců vrchního soudu, byli členové KSČ. Dle stěžovatele nemohou již z povahy věci soudci - bývalí členové KSČ rozhodovat o námitce podjatosti, jejíž podstatou je členství v KSČ soudců nižšího stupně. Dle stěžovatele je tak v podstatě rozhodnutí soudců Nejvyššího soudu - bývalých členů KSČ rozhodnutím ve vlastní věci v budoucnu (tito byli také členy KSČ).

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (y), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Uvedenou argumentací stěžovatele se již zabýval III. senát Ústavního soudu, a to ve věci

sp. zn.

a

sp. zn.

. Závěry Ústavního soudu uvedené v usnesení

sp. zn.

a

sp. zn.

lze přitom zcela vztáhnout i na nyní projednávanou věc, neboť rovněž v nyní projednávané věci stěžovatel opíral námitku podjatosti určitých soudců vrchního soudu pouze obecně o jejich bývalé členství v Komunistické straně Československa, přičemž v předchozím řízení neuvedl k žádnému soudci vrchního soudu konkrétní skutečnosti nasvědčující podjatosti a tyto neuvádí ani nyní v ústavní stížnosti; Nejvyšší soud se přitom ve svém usnesení dostatečně s námitkou stěžovatele o podjatosti soudců vrchního soudu vypořádal. Ústavní soud proto odkazuje na své závěry uvedené v odůvodnění usnesení

sp. zn.

a

sp. zn.

. V projednávané věci je pak třeba ještě dodat, že pokud stěžovatel v ústavní stížnosti nyní de facto namítá podjatost i soudců Nejvyššího soudu, kteří rozhodovali o stěžovatelově námitce podjatosti soudců vrchního soudu, rovněž v tomto případě námitku podjatosti opírá toliko obecně o jejich bývalé členství v Komunistické straně Československa a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti ve smyslu nastíněném již v usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, které by měly nasvědčovat podjatosti těchto tří soudců Nejvyššího soudu totožně viz usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 5. 2011).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2011

Vojen Güttler

předseda senátu