Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2377/11

Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Masná 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 31. 5. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základního práva na spravedlivý proces ( d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), jakož i porušení d, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu.

Napadeným usnesením, jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí, bylo odmítnuto jako nepřípustné dovolání stěžovatele, který jeho přípustnost opíral o ustanovení , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 1. 4. 2009, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, vydaný Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. , kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 125.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. . Soudy I. a II. stupně konstatovaly, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku, jehož předmětem byla žaloba stěžovatele na zaplacení smluvní pokuty ze smlouvy o dílo, skutečně v době od února 2003 do ledna 2005 došlo k neodůvodněným průtahům, avšak s přihlédnutím ke kritériím obsaženým v ustanovení , hodnotily okolnosti dané věci (otázku přerušení řízení, složitost věci, chování stěžovatele, jednání orgánu veřejné moci a význam předmětu řízení pro stěžovatele) a dospěly k závěru, že je na místě aplikace ustanovení zákona č. 82/ 1998 Sb., tedy, že jako přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu postačuje konstatování porušení práva stěžovatele na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nepřípustnost dovolání, podaného stěžovatelem proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud v napadeném usnesení zdůvodnil tím, že stěžovatel dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředložil, pouze nesouhlasil se závěry soudů obou stupňů, že k odškodnění nemajetkové újmy stěžovatele postačuje samotné konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že na otázce, zda je nutno v českém právu aplikovat závěry vyplývající z judikatury ESLP rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a proto ji nelze považovat za zásadně právně významnou pro rozhodnutí ve věci, její zadání směřuje pouze k poskytnutí právní informace, která v posuzovaném případě žádný význam nemá a nadto je dovolateli znám názor Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. .

Proti tomuto odmítavému rozhodnutí Nejvyššího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel, obdobně jako ve svém dovolání, dovolávaje se judikatury ESLP i judikatury Nejvyššího soudu, dává najevo své přesvědčení o nesprávnosti rozhodnutí obecných soudů, neústavnost rozhodnutí dovolacího soudu a porušení práva na spravedlivý proces spatřuje "ve skutečnosti, kdy dovolací soud odmítl dovolání s odkazem na skutečnost, že neshledal otázku zásadního právního významu, a to i přesto, že rozhodnutí obecných soudů 1. a 2. stupně jsou evidentně v rozporu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu", zdůrazňuje přitom základní částku 17.500,- Kč, která byla pro odškodnění nemajetkové újmy v soudní judikatuře ustálena, jakož i celkovou délku trvání daného řízení. Ústavně nesouladné je rozhodnutí dovolacího soudu i soudů nižších stupňů podle stěžovatele také s ohledem na argumentaci uvedenou v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, z něhož cituje. Z těchto v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud nezjistil, a to i při vědomí názorů, jež jsou obsaženy v judikatuře, jíž se stěžovatel dovolává. V posuzované věci již soudy nižších stupňů na základě zjištěného skutkového stavu, jenž ani Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly úvahy vztahující se k aplikaci ustanovení , vedoucí je k závěru o tom, že je na místě aplikovat ustanovení odst. 2 uvedeného ustanovení, tedy že k přiměřenému zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu postačuje v daném případě konstatování porušení práva stěžovatele na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Také soud dovolací, který rozhodoval o dovolání stěžovatele obsahujícím v podstatě shodné námitky, jako námitky vznášené v ústavní stížnosti, své odmítavé rozhodnutí dostatečně zdůvodnil, na námitky stěžovatele reagoval, učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem. Nutno přitom zdůraznit, že z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti tomuto soudu nepřísluší přezkoumávat výklad jednoduchého práva, neboť ve smyslu ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, je především v pravomoci Nejvyššího soudu ČR, jako vrcholného soudního orgánu, sjednocovat judikaturu nižších soudů a jimi prováděný výklad jednoduchého práva. Zdůraznit třeba také, že je doménou především dovolacího soudu posoudit, zda dovolatelem k posouzení předkládaná otázka je otázkou zásadního právního významu či nikoliv. V napadeném usnesení, jak shora patrno, dovolací soud dostatečně vysvětlil, z jakého důvodu stěžovatelem v dovolání formulovanou otázku nebylo možno považovat za otázku zásadního právního významu. Za uvedeného stavu a s přihlédnutím k tomu, že obecnými soudy aplikované ustanovení odstavce 2 , připouští v případech nemajetkové újmy jako zadostiučinění i samotné konstatování porušení práva, tak lze na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Ústavní soud tak uzavírá, že rozhodnutí dovolacího soudu nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

). Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 5. října 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu