Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 146/2010

U S N E S E N Í

Ing. L. M.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2009, č. j. - 61, takto:

I. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2009, č. j. - 61,

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví specifikovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut žalobní návrh žalobce na zaplacení částky 125.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, že žalobce se žalobou podanou dne 3. 10. 2002 k Okresnímu soudu v Jeseníku domáhal proti žalovanému S. P. zaplacení smluvní pokuty ze smlouvy o dílo za období od 29. 12. 2000 do 15. 4. 2001 ve výši 81.000,- Kč. V řízení vedeném pod sp. zn. splnil žalobce svoji poplatkovou povinnost až v odvolací lhůtě proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proto odvolací soud usnesení o zastavení řízení dne 7. 11. 2002 zrušil. Dne 11. 11. 2002 byl vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor. V období od 1. 2. 2003 do 26. 1. 2005 byl soud nečinný. Ústní jednání nařízené na den 1. 3. 2005 bylo odročeno na neurčito z důvodu onemocnění předsedkyně senátu, před dalším jednáním nařízeném na 22. 6. 2005 požádal žalobce o odročení jednání a současně navrhl přerušení řízení do rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání ve věci sp. zn. . Usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne 23. 6. 2005.

Žalovaná nárok žalobce v rámci předběžného projednání věci odmítla.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. došlo v době od února 2003 do ledna 2005 k neodůvodněným průtahům a současně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě se jako dostačující zadostiučinění jeví samotné konstatování porušení práva bez nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích. Odvolací soud uvedl, že smyslem práva na spravedlivý proces, potažmo ustanovení , je zajištění spravedlivého, nikoliv pro žalobce příznivého výsledku, kterého se žalobce snaží dosáhnout vedením značného množství soudních sporů. Jen proti žalovanému panu P. zahájil žalobce několik řízení o zaplacení smluvní pokuty (za různá časová období) za včas nepředané dílo.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení a namítá nesprávné právní posouzení věci oběma soudy, a současně vady řízení, které blíže nespecifikuje. Dovolatel tvrdí, že soudy posoudily jeho nárok v rozporu s hmotným právem, když určily, že dostačujícím je konstatování porušení práva žalobce na vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Soudy posoudily nárok žalobce v návaznosti na jiné žaloby, které s předmětnou věcí vůbec nesouvisí. Dovolatel poukazuje na to, že Evropský soud pro lidská práva vychází ze základní částky zadostiučinění 1.000 – 1.500 € za jeden rok trvání řízení se zjištěnými průtahy a za otázku zásadního právního významu považuje, zda tyto závěry ESLP je nutno aplikovat také v českém právu. Navrhl, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle , dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel však v posuzované věci dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právě významnou nepředkládá, pouze nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, že k odškodnění nemajetkové újmy žalobce postačuje samotné konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který posuzoval nárok žalobce i podle kritérií obsažených v ustanovení , neboť hodnotil otázku přerušení řízení, složitost věci, chování žalobce, jednání orgánu veřejné moci a význam předmětu řízení pro žalobce. V souhrnu pak soudy obou stupňů dospěly k závěru, že je na místě aplikace , tedy že jako přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu postačuje konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Skutečnost, že žalobce vede velké množství různých soudních sporů, soudy zohlednily jako okolnost, za níž k nemajetkové újmě došlo, a v tomto směru se tedy od zákonného znění neodchýlily.

Na otázce, zda je nutno v českém právu aplikovat závěry vyplývající z judikatury ESLP rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a proto ji nelze považovat za zásadně právě významnou pro rozhodnutí ve věci. Její zadání směřuje pouze k poskytnutí právní informace, která v posuzovaném případě žádný význam nemá, a nadto je dovolateli názor Nejvyššího soudu na tuto problematiku dobře znám např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , jež je rovněž dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Dovolací soud proto dovolání podle , ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud podle , ve spojení s a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. května 2011

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu