Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2612/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Ivou Baronovou, advokátkou se sídlem Havířov, Selská 1329/43, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -246 ze dne 28. 4. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 9. 2011, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž mělo dojít k porušení jejího ústavního práva garantovaného d (dále jen " "). Stěžovatelka se nemůže smířit s názorem soudu, že předchozí politická příslušnost soudkyně bez dalšího nezakládá pochybnost o osobním vztahu soudce k účastníkům či předmětu řízení, přičemž odkazuje na a y a ustanovení , z nichž vyvozuje, že soudce musí být nezávislý a nestranný. Stěžovatelka je přesvědčena, že členství soudkyně v bývalé KSČ ve spojení se skutečností, že meritorní rozhodnutí v dané věci může pozitivně ovlivnit poměry třetí osoby, tj. pana A. M., rovněž člena bývalé KSČ, neposkytuje záruku spravedlivého a nestranného soudu. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka nadto poukázala na skutečnost, že soudkyně JUDr. Miroslava Holubová rozhodovala i v jiné její věci, v níž byla nařízena exekuce na její majetek. I toto rozhodnutí svědčí v neprospěch a ke škodě stěžovatelky a naopak ve prospěch státu a komunisticky orientovaným osobám, což stěžovatelka přičítá věrnosti jmenované soudkyně ke zmíněné politické orientaci.

Z napadeného usnesení bylo zjištěno, že jím Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Holubová není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Reagoval tak na návrh stěžovatelky, odůvodněný jejím zjištěním, že uvedená soudkyně byla dle seznamu zveřejněného v lednu 2011 na portálu Ministerstva spravedlnosti členkou bývalé KSČ, z čehož vyvodila, že bude nadržovat A. M. (také bývalému členovi KSČ), s nímž stěžovatelka vede spor o vlastnictví nemovitosti, o niž v předmětném dědickém řízení jde. Vrchní soud dospěl k závěru, že podmínky ustanovení dány nejsou, neboť bývalé členství v politické straně bez dalšího není způsobilé založit pochybnost o nestrannosti soudce.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy ( , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností ( y). Porušení ustanovení uvedené hlavy y Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Podstata uplatněné námitky podjatosti i argumentace obsažené v ústavní stížnosti spočívá v předchozím členství dotčené soudkyně v KSČ.

Obdobnou problematikou se již Ústavní soud v minulosti zabýval. V nálezu

sp. zn.

mj. vyslovil, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat s přihlédnutím k jedinečným okolnostem toho kterého případu. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního předpisu.

Žádné takové jedinečné okolnosti však stěžovatelka ve své námitce neuváděla, neboť pouze tvrdila, že bývalé členství soudkyně v KSČ v ní vzbuzuje nedůvěru a vede k nadržování jinému účastníku, který byl rovněž členem KSČ. Jak uvedl vrchní soud v napadeném usnesení, obecné tvrzení stěžovatelky, že soudkyně je součástí sítě komunistických soudců a státních zástupců a nadržuje tak jinému účastníku, který byl rovněž členem KSČ, je pouze jejím hodnotovým postojem či osobním pocitem, není však důvodem pro postup dle Pokud pak stěžovatelka projev nadržování jinému spatřovala v tom, že jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků nebo nebylo vyhověno jejímu návrhu na přerušení řízení, takové skutečnosti nemohou být důvodem pro vyloučení soudce, neboť jde výlučně o procesní postup soudce v řízení a způsob jeho rozhodování, což jsou z hlediska ustanovení důvody nepřípustné.

Výše uvedený řádně odůvodněný závěr vrchního soudu nevybočuje z mezí zákona a je z ústavního hlediska plně akceptovatelný. Je v souladu i s dalšími rozhodnutími Ústavního soudu, vydanými v obdobných věcech, na něž Ústavní soud pro stručnost odkazuje (viz ,

,

,

,

,

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Dalším argumentem stěžovatelky (odůvodňujícím podjatost soudkyně i pro její dřívější rozhodování v exekuční věci), se Ústavní soud s ohledem na zásadu subsidiarity nezabýval, neboť byl poprvé uplatněn až v ústavní stížnosti.

Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem vrchního soudu bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů postupoval podle ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu