Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 1 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (6)71541.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 2612/11
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Ivou Baronovou, advokátkou se sídlem Havířov, Selská 1329/43, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Nco 12/2011 -246 ze dne 28. 4. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 9. 2011, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž mělo dojít k porušení jejího ústavního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). Stěžovatelka se nemůže smířit s názorem soudu, že předchozí politická příslušnost soudkyně bez dalšího nezakládá pochybnost o osobním vztahu soudce k účastníkům či předmětu řízení, přičemž odkazuje na čl. 81 a čl. 82 Ústav y a ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. , z nichž vyvozuje, že soudce musí být nezávislý a nestranný. Stěžovatelka je přesvědčena, že členství soudkyně v bývalé KSČ ve spojení se skutečností, že meritorní rozhodnutí v dané věci může pozitivně ovlivnit poměry třetí osoby, tj. pana A. M., rovněž člena bývalé KSČ, neposkytuje záruku spravedlivého a nestranného soudu. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka nadto poukázala na skutečnost, že soudkyně JUDr. Miroslava Holubová rozhodovala i v jiné její věci, v níž byla nařízena exekuce na její majetek. I toto rozhodnutí svědčí v neprospěch a ke škodě stěžovatelky a naopak ve prospěch státu a komunisticky orientovaným osobám, což stěžovatelka přičítá věrnosti jmenované soudkyně ke zmíněné politické orientaci.
Z napadeného usnesení bylo zjištěno, že jím Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Holubová není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 Co 914/2010 . Reagoval tak na návrh stěžovatelky, odůvodněný jejím zjištěním, že uvedená soudkyně byla dle seznamu zveřejněného v lednu 2011 na portálu Ministerstva spravedlnosti členkou bývalé KSČ, z čehož vyvodila, že bude nadržovat A. M. (také bývalému členovi KSČ), s nímž stěžovatelka vede spor o vlastnictví nemovitosti, o niž v předmětném dědickém řízení jde. Vrchní soud dospěl k závěru, že podmínky ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. dány nejsou, neboť bývalé členství v politické straně bez dalšího není způsobilé založit pochybnost o nestrannosti soudce.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 81 , čl. 90 Ústav y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listin y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Listin y). Porušení ustanovení uvedené hlavy Listin y Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.
Podstata uplatněné námitky podjatosti i argumentace obsažené v ústavní stížnosti spočívá v předchozím členství dotčené soudkyně v KSČ.
Obdobnou problematikou se již Ústavní soud v minulosti zabýval. V nálezu
sp. zn. I. ÚS 517/10
mj. vyslovil, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat s přihlédnutím k jedinečným okolnostem toho kterého případu. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního předpisu.
Žádné takové jedinečné okolnosti však stěžovatelka ve své námitce neuváděla, neboť pouze tvrdila, že bývalé členství soudkyně v KSČ v ní vzbuzuje nedůvěru a vede k nadržování jinému účastníku, který byl rovněž členem KSČ. Jak uvedl vrchní soud v napadeném usnesení, obecné tvrzení stěžovatelky, že soudkyně je součástí sítě komunistických soudců a státních zástupců a nadržuje tak jinému účastníku, který byl rovněž členem KSČ, je pouze jejím hodnotovým postojem či osobním pocitem, není však důvodem pro postup dle § 14 odst. 1 o.s.ř. Pokud pak stěžovatelka projev nadržování jinému spatřovala v tom, že jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků nebo nebylo vyhověno jejímu návrhu na přerušení řízení, takové skutečnosti nemohou být důvodem pro vyloučení soudce, neboť jde výlučně o procesní postup soudce v řízení a způsob jeho rozhodování, což jsou z hlediska ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. důvody nepřípustné.
Výše uvedený řádně odůvodněný závěr vrchního soudu nevybočuje z mezí zákona a je z ústavního hlediska plně akceptovatelný. Je v souladu i s dalšími rozhodnutími Ústavního soudu, vydanými v obdobných věcech, na něž Ústavní soud pro stručnost odkazuje (viz III. ÚS 3268/10 ,
,
,
,
,
, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Dalším argumentem stěžovatelky (odůvodňujícím podjatost soudkyně i pro její dřívější rozhodování v exekuční věci), se Ústavní soud s ohledem na zásadu subsidiarity nezabýval, neboť byl poprvé uplatněn až v ústavní stížnosti.
Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem vrchního soudu bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu