Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1006/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti J. B., právně zastoupeného JUDr. Karlem Matějkou, Legerova 44, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 1. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu došlo ke zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a stěžovatele. Současně byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání vzájemných podílů částku 935.000,- Kč. Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud podané dovolání odmítl.

Se závěry, k nimž dospěly obecné soudy, stěžovatel zásadně nesouhlasí, neboť mu nebyl poskytnut hodnotový ekvivalent v penězích, který by mu umožňoval obstarání obdobné věci, jako představoval podíl spoluvlastníka. Obvyklá cena nemovitosti stanovená znalcem na částku 3.740.000,- neodpovídá realitě, k tomuto tvrzení předložil stěžovatel obecným soudům znalecký posudek, podle něhož je tržní cena nemovitosti 8.170.000,- Kč. Obecné soudy se s tímto rozporem ve znaleckých posudcích nijak nevypořádaly a ani nevyslechly zpracovatele posudku. V průběhu prakticky celé ústavní stížnosti stěžovatel polemizuje a otázkou hodnověrnosti znaleckého posudku, který si nechal zpracovat obecný soud. Metody, jimiž byl tento zpracován, nebyly vhodně zvoleny a znalec se navíc dopustil celé řady chyb. Posuzovaná nemovitost má secesní fasádu a s ohledem na lokalitu je odhad ceny soudem určeného znalce značně nepřiměřený. Stěžovatel investoval v minulosti do nemovitosti řádově statisíce korun, přičemž tyto investice se nijak neprojevily do hodnoty oceňované nemovitosti. Z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že spoluvlastník může o svůj spoluvlastnický podíl přijít pouze za přiměřenou náhradu, která bude představovat hodnotový ekvivalent vyjádřený v penězích, umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci. Za soudem přiřknutou částku si však stěžovatel v dané lokalitě nemůže pořídit věc obdobnou. Z výše uvedených důvodů je stěžovatel toho názoru, že došlo k zásahu do jeho základních práv garantovaných mu jak , tak i y.

III.

Ústavní soud posoudil předmětnou ústavní stížnost, načež dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Již okresní soud v Kolíně se věnoval namítanému rozporu ve vypracovaných znaleckých posudcích, přičemž z odůvodnění jsou zřejmé důvody, pro které vyšel nalézací soud z posudku odhadujícího cenu nemovitosti na 3.740.000,- Kč. Při zpracování konkurujícího posudku bylo vycházeno ze součtu tržní ceny jednotlivých bytových jednotek a nebytových prostor, tedy ze stavu, který právně neexistoval, neboť dům na jednotky rozdělený nebyl. Rozhodnutí odvolacího soudu právní názor nalézacího soudu toliko prohlubuje a prakticky mu není čeho vytknout, z toho důvodu lze v dalším na odůvodnění rozhodnutí krajského i okresního soudu toliko odkázat. Co se týče napadeného usnesení Nejvyššího soudu, jsou z odůvodnění zřejmé okolnosti, pro které nelze v předmětném případě založit přípustnost dovolání.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu