Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4185/2008

U S N E S E N Í

V. S.

J. B.

, zastoupenému JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2008, č. j. -116, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Janouška.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, č. j. -76, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku st. parc. č. 1469 a domu č. p. 475 na tomto pozemku stojícímu v obci a kat. území K., dosud zapsaným u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín, na listu vlastnictví č. 3495, tyto nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobkyně, které uložil, aby žalovanému zaplatila částku 935.000,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, č. j. -116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle

Dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, dovolatel je proto v tomto případě oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle , a dovolací soud tak musí při posuzování přípustnosti dovolání podle vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Vadami řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) C 5780. V tomto případě tomu tak není.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5042. Dovolatel nevymezil hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť vychází ze skutkových učiněných soudem prvního stupně a převzatých odvolacím soudem, jejichž správností se dovolací soud nemohl zabývat, a není v rozporu s hmotným právem.

Podle , o vlastnictví bytů, způsobem uvedeným v odstavcích 2 až 4 nelze nabýt do vlastnictví jednotku, pokud je v budově alespoň jeden byt, jehož nájemcem je fyzická osoba. Právní překážku rozdělení předmětného domu na jednotky uvedenou v citovaného zákona dovolatel nezpochybnil.

Podle § 142 odst. 1 obč. zák. soud při vypořádání podílového spoluvlastnictví přihlédne k velikosti podílů a k účelnému využití věci.

Velikost spoluvlastnického podílu představuje kritérium, k němuž je nutno vedle hlediska účelného využití věci přihlédnout při úvaze o přikázání věci některému ze spoluvlastníků; nejedná se o parametr určující toliko výši vypořádacího podílu při přikázání věci některému ze spoluvlastníků nebo velikost nově vzniklých částí původně společných nemovitostí při rozdělení věci. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. , uvedené v Souboru rozhodnutí pod C 8044.

Ustanovení § 142 odst. 1 obč. zák. o tom, že soud při vypořádání přihlíží k účelnému využití věci, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které přenechávající soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Zde dovolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. , v Souboru rozhodnutí publikovaný pod C 2419, jehož závěry platí i pro § 142 odst. 1 obč. zák. Úvaha odvolacího soudu vedoucí k přikázání nemovitostí do vlastnictví žalobkyně jako většinové spoluvlastnice se dovolacímu soudu nejevila nepřiměřená učiněným skutkovým zjištěním. Otázkou případných investic žalovaného do předmětné nemovitosti se odvolací soud zabýval dostatečně a jeho závěry v tomto směru nejsou v rozporu s hmotným ani procesním právem.

Stanovení obvyklé ceny věci, která tvoří základ pro určení výše přiměřené náhrady v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitky vznesené v dovolání ve vztahu k hodnocení skutečností, jež byly podkladem pro stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí, se týkají skutkových zjištění, která spadají pod dovolací důvod podle , jímž nelze založit přípustnost dovolání podle Stanovená výše přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaného odpovídá skutkovým zjištěním soudu a právní úvaha odvolacího soudu není v tomto směru nepřiměřená. Podle názoru dovolacího soudu nebylo třeba aktualizovat znalecký posudek, jestliže od ocenění, z něhož soud vycházel, uplynula doba kratší tři čtvrtě roku.

Námitku insolventnosti žalobkyně žalovaný vznesl až v dovolacím řízení. Podle v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady ( , , a ). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , bodu 5 (z částky 3.740.000,- Kč), , písm. c), , , a ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů a celkem činí 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu