Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 286/11

Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. H., zastoupeného Mgr. Jakubem Janouškem, advokátem v Praze 10, Vlašimská 1876/13, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 9. 2010 č. j. -19 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010 č. j. -32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010 č. j. -32, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 9. 2010 č. j. -19. Dle stěžovatele napadenými usneseními byla porušena jeho práva zakotvená v y, v , , 2 a 3 d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z předložených kopií napadených usnesení Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti České republice žalobu na náhradu nemajetkové újmy v penězích dle Obvodní soud se dotázal stěžovatele, zda nárok nejdříve uplatnil v souladu s a uvedeného zákona u příslušného úřadu dle uvedeného zákona. Stěžovatel soudu sdělil, že zákon mu neukládá povinnost předběžně projednat předmětný nárok u úřadu dle uvedeného zákona, nárok tímto způsobem neuplatňoval a uplatňovat nebude. Obvodní soud proto následně usnesením řízení o žalobě zastavil pro nedostatek podmínky řízení, jenž nebyl stěžovatelem odstraněn ( ). Městský soud prvostupňové usnesení potvrdil, když se ztotožnil s jeho závěry.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zopakoval svou argumentaci z předchozího řízení. Uvedl, že zákon rozlišuje dva samostatné právní instituty - "škodu" a "nemajetkovou újmu", přičemž pouze v případě "škody" zákon stanoví povinnost předběžného projednání nároku u úřadu dle § 6 uvedeného zákona, zatímco pro "nemajetkovou újmu" taková povinnost ze žádného právního předpisu nevyplývá (tj. nemajetkovou újmu lze uplatňovat již prvotně u soudu); obecné soudy mu tak uložily povinnost nad rámec zákona. Brojí současně proti odkazu obecných soudů na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Namítá, že Nejvyšší soud není oprávněn suplovat činnost zákonodárce a rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou pramenem práva. Předestřel pak vlastní argumentaci, která má svědčit o nesprávnosti závěrů Nejvyššího soudu a naopak o správnosti závěru stěžovatele, že povinnost předběžného projednání u nemajetkové újmy ze zákona nevyplývá a vyplývat nemůže (historická geneze uvedeného zákona; smysl, rychlost a určení výše náhrady nemajetkové újmy; rozdílné subjektivní promlčecí lhůty u "škody" a "nemajetkové újmy" - výklad soudů by vedl k tomu, že stát by kdykoliv mohl svou nečinností náhradu nemajetkové újmy znemožnit). Stěžovatel poukázal na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

a

, a to ve smyslu pozitivistického a přepjatě formalistického přístupu obecných soudů a principu předvídatelnosti zákona a právní jistoty.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se podobnou problematikou, a sice polemikou stěžovatele s výkladem podústavního práva v případě postupu při uplatňování nároku na náhradu nemajetkové újmy dle , již zabýval, a ani v této věci neshledává důvod k zaujetí jiného názoru, který by svědčil o nutnosti zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud proto odkazuje na svá usnesení

sp. zn.

a

(ta jsou stěžovateli známa), přičemž neshledává potřebu svůj ústavněprávní náhled znovu rozvádět i v této věci. Ani v dané věci tedy Ústavní soud neshledal dotčení stěžovatelových ústavně zaručených práv napadenými usneseními, proto dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu