Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2674/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2010 č. j. -37 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. května 2010 č. j. -26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 14. září 2010, stěžovatel navrhoval podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody, konkrétně právo na soudní ochranu zakotvené v a 2d (dále jen "") a v y (dále jen ""), právo na náhradu odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu podle y, právo, že povinnosti mohou být ukládány jen na základě zákona zakotvené v y a právo na spravedlivé, veřejné a včasné projednání záležitostí nezávislým a nestranným soudem podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel současně navrhl, aby byla účastníkům řízení uložena povinnost nahradit mu náklady řízení.

Z ústavní stížnosti a připojených příloh se zjišťuje, že stěžovatel se domáhal žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") proti žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí zadostiučinění v penězích jako náhrady nemajetkové újmy. Obvodní soud stěžovatele přípisem vyzval, aby doložil, že svůj nárok u žalované uplatnil a byl upozorněn, že takové uplatnění je podmínkou, aby věc byla projednána před soudem. Na tento přípis stěžovatel odpověděl, že nemá žádnou zákonnou povinnost nárok na uplatnění náhrady nemajetkové újmy předběžně projednat. Obvodní soud usnesením ze dne 20. května 2010 č. j. -26 podle řízení zastavil, neboť se nepodařilo odstranit nedostatek podmínky řízení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2010 č. j. -37 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že i ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je třeba aplikovat ustanovení téhož zákona, podle něhož je předběžné uplatnění nároku na náhradu škody u úřadu dle zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval, že jako osoba s absolutoriem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a s více jak patnáctiletou právní praxí je toho názoru, že mu objektivně žádný zákon neukládá povinnost uplatnit nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu nejprve u Ministerstva práce a sociálních věcí.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muu a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice se způsobem aplikovaných ustanovení obecnými soudy. Takto pojatá ústavní stížnost, která ovšem zůstává zcela v rovině podústavního práva, staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. , y ). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (y). Na straně druhé opakovaně připustil, že jeho pravomoc zasáhnout do rozhodování obecných soudů je dána, jestliže jejich interpretace právních předpisů byla natolik extrémní, že vybočila z mezí hlavy pátéy a zasáhla tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pochybení daného rázu však Ústavním soudem zjištěno nebylo. Závěry obecných soudů o splnění podmínky k zastavení řízení podle byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu ve spojení s y a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (y a Úmluvy), které by měly za následek porušení základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Pokud pak stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah dou a Úmluvou chráněných základních práv.

Čtvrtý senát tak rozhodl ve shodě s usnesením druhého senátu Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2010

sp. zn.

, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost stejného stěžovatele ve stejné právní věci, přičemž na závěry zde uvedené rovněž odkazuje.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem k výsledku řízení Ústavní soud nepovažoval za nutné vyzývat stěžovatele k odstranění vady podání, která spočívala v nezastoupení stěžovatele advokátem ( ), ani neshledal podmínky pro vyhovění návrhu na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 29. září 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu