Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3485/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Charvátova 11, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. září 2010 č. j. -24 a ze dne 27. října 2010 č. j. -43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. prosince 2010, stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhoval zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "") ze dne 8. září 2010 č. j. -24 ve výroku I. a usnesení téhož soudu ze dne 27. října 2010 č. j. -43 ve výroku II. s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva a svobody, garantované d (dále jen "") a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že v právní věci stěžovatele proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 12 000,- Kč rozhodl usnesením ze dne 8. září 2010 č. j. -24 tak, že návrh stěžovatele na přerušení řízení zamítl (výrok I.), dále uložil stěžovateli podle ustanovení , aby ve lhůtě 1 týdne odstranil nedostatek podmínky řízení a uplatnil svůj nárok u příslušného ústředního orgánu, jinak může být řízení zastaveno (výrok II.), přičemž toto usnesení nebylo odůvodněno ( ). Dalším usnesením ze dne 27. října 2010 č. j. -43 jednak usnesení ze dne 8. září 2010 opravil tak, že na 1. řádku výroku II. se za slovo "dne" vkládají slova "doručení tohoto usnesení" (výrok I.), dále návrh stěžovatele na doplnění usnesení ze dne 8. září 2010 o odůvodnění výroku zamítl s odkazem na ustanovení

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že mezi stěžovatelem a obecným soudem nepanuje shoda v otázce, zda nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu musí být před podáním žaloby předběžně projednán u ústředního orgánu státu podobně, jako je tomu v případě nároku na náhradu škody [ a , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Podle názoru stěžovatele se právní názory na tuto otázku různí, a to dokonce i v judikatuře Ústavního soudu a v této souvislosti odkázal na nálezy vydané pod

sp. zn.

a

. Stěžovatel dále namítal absenci řádného odůvodnění napadených usnesení s tím, že postup obecného soudu vykazuje znaky svévole v rozhodování. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu vydané pod

sp. zn.

,

,

,

a

.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [y (dále jen "")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavně právního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory těchto soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí vydal dne 8. září 2010 zcela v souladu s dikcí ustanovení bez odůvodnění. Rovněž nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že otázka předchozího uplatnění nároku na nemajetkovou újmu není jednoznačně judikována. I ve vztahu k uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle je třeba aplikovat ustanovení téhož zákona, podle něhož je předběžné uplatnění nároku na náhradu škody u úřadu dle ustanovení zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Předběžné projednání nároku má dle ustanovení obligatorní charakter, přičemž nejde v případě uplatnění nároku u příslušného úřadu o formu správního řízení, nýbrž jde o postup mající zabránit sporům. Ustanovení pak ukládá podmínku, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. (srov. nález

sp. zn.

,

a

dostupné na http://nalus.usoud.cz/).

Ústavní soud uzavírá, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s vydanými procesními rozhodnutími obvodního soudu. Argumentace stěžovatele při nesouhlasu s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Právní názor, který zaujal v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (, y), má oporu v aplikovaných ustanoveních

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které v řízení vyvodil, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do stěžovatelem tvrzených základních práv chráněnýchu a Úmluvou.

Napadená rozhodnutí nejsou ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích, neboť tato na posuzovanou věc nedopadají.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 18. ledna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu