Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 381/11

Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Ing. P. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 2186/15, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2010 č. j. -254 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008 č. j. -170, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soudu v Praze potvrdil tamtéž uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby bylo určeno, že byl neoprávněně evidován jako osoba uvedená v ustanovení , a dále rozhodnuto o nákladech řízení. Stěžovatelem podané dovolání, opřené o ustanovení posléze Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. listopadu 2010 č. j. -270 jako nepřípustné odmítl [ ve spojení s o. s. ř].

Rozsudky Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze napadl stěžovatel ústavní stížností a domáhal se, aby je Ústavní soud nálezem zrušil a podle , o Ústavním soudu, rozhodl o nákladech jeho právního zastoupení.

Stěžovatel tvrdil, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, zakotvené v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Mělo se tak stát tím, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a nevyhověly jeho důkazním návrhům, a to co do odůvodnění způsobem, který vykazuje znaky kategorie opomenutých důkazů ve smyslu (stěžovatelem příkladmo uvedené) judikatury Ústavního soudu. Rovněž i tím, že se odvolací soud dostatečně dle přesvědčení stěžovatele nevypořádal s námitkou podjatosti jím vznesenou ve vztahu ke Kriminalistickému u v Praze, jenž je začleněn do rezortu Ministerstva spravedlnosti ČR. V této souvislosti na podporu svých vývodů stěžovatel odkázal i na nálezy

sp. zn.

,

,

,

II. ÚS 35/03

.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Pokud se týče výhrad stěžovatele týkajících se provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů, Ústavní soud není z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů; nadto aniž by je sám při respektování zásad ústnosti a bezprostřednosti (resp. kontradiktornosti) provedl. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí ingeruje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další); toto se ovšem z odůvodnění napadených rozhodnutí nepodává. Obecné soudy též v nezbytném rozsahu vyložily, proč nevyhověly důkazním návrhům stěžovatele, případně jak provedené důkazy hodnotily (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

).

Ani výtky stran pochybnosti stěžovatele o nepodjatosti Kriminalistického u Praha pro jeho zařazení pod Ministerstvo vnitra ČR, takto jednající za Českou republiku (tj. v řízení před obecnými soudy žalovanou), neshledal Ústavní soud opodstatněnými. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že stěžovatel jednak mohl vznést námitky proti ustanovení tohoto znaleckého u již v době, kdy byl soudem v usnesení ze dne 25. ledna 2008 č. j. -116 o tomto procesním úkonu poučen, což neučinil, a jednak že samotné zařazení znaleckého u pod organizační složku, která jedná za žalovanou, a který je navíc jediným ústavem v České republice s touto specializací, ještě nevzbuzuje pochybnosti o podjatosti znaleckého u pro jeho poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Toto odůvodnění lze akceptovat a nedostává se do rozporu s rozhodovacími důvody obsaženými ve stěžovatelem odkazovaných nálezech

sp. zn.

,

,

(týkaly se otázky nestrannosti soudce) a

(vycházeje z reprodukovaného odůvodnění Vrchního soudu v Praze, v něm posuzované okolnosti a možnosti jejich odlišného řešení nejsou připodobitelné záležitosti stěžovatele).

Při respektování skutečnosti, že Ústavní soud coby soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí v systému obecných soudů [ , písm. d) y ČR, , , y ČR], nutno poukázat na to, že úvahy nalézacího i odvolacího soudu se zakládají na racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení celkové důkazní situace, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování, vyjádřené v y ČR.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek navrhovatele, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom navrhovateli nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 14. března 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu