Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3543/10

Ústavní soud rozhodl dne 11. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele J. P., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. srpna 2010 č. j. -21, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení přesně specifikované částky a rozhodnuto o nákladech řízení. Stěžovatel tvrdil, že tímto rozhodnutím, vůči němuž není odvolání přípustné ( ), bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v d.

Uvedl, že se žalobou u obecného soudu domáhal zaplacení částky jako ceny za odtah vozidla, který byl proveden na základě objednávky žalované (vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem). Dle stěžovatele měl být soudem ve smyslu poučen, že nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svého sporného tvrzení o tom, že právě on provedl odtah vozidla a nikoliv (oproti závěru soudu) společnost CAR EXPRES 24 s. r. o. Takto bylo pro něj rozhodnutí soudu nepředvídatelné. Nárok na zaplacení odměny mu vznikl. Fakticky odtah provedl a proto je nárok na zaplacení dán, když se může z hlediska právního posouzení jednat o nárok z bezdůvodného obohacení. Stěžovatel je totiž jediným společníkem a jednatelem uvedené společnosti. Fakturu vystavil jako fyzická osoba, neboť odtah fakticky (ve prospěch žalovaného) provedl. Proto také vedlejší účastník neměl, jak uvádí stěžovatel, předmětnou fakturu vrátit s odůvodněním "nesmluvní poskytovatel". Stěžovatel dodal, že tak bylo učiněno z důvodu, že nemá se žalovaným uzavřenou rámcovou smlouvu o odtazích vozidel, v čemž tkví dle jeho názoru podstata sporu. Tou se ovšem, pro jím přijatý právní závěr, obecný soud nezbýval. Pro uvedené důvody se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [ , písm. d) y ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další).

Z pohledu záležitosti stěžovatele dále nutno uvést, že ústavní stížnost směřuje proti zamítavému rozsudku co do požadované částky 1.641,- Kč s příslušenstvím. Jedná se o nárok, který představuje tzv. bagatelní částku, ve vztahu k němuž není přípustné odvolání ani dovolání [ a ]. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

, všechna dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz) dal najevo, že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jedná se zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu anebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy

sp. zn.

,

, usnesení

sp. zn.

).

Odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 je založeno na argumentaci vycházející z toho, že vedlejší účastník si objednal u shora uvedené společnosti odtažení přesně označeného vozidla. Následně mu byla vystavena faktura s označením "J. P., Car expres, Chválenice 40, IČO: 61141682", která byla stěžovateli vrácena s poznámkou "nesmluvní poskytovatel". Soud dále uvedl, že ve výpisu rejstříku ARES je registrována firma CAR EXPRES 24 s. r. o., IČ: 25734075, se sídlem Chválenice 40 (zapsaná v obchodním rejstříku Krajského soudu v Plzni) a dále J. P. (osoba zapsaná v živnostenském rejstříku)". V důsledku toho dospěl k závěru, dle něhož stěžovatel není ve sporu aktivně legitimován, neboť smlouva o odtahu vozidla byla uzavřena mezi předmětnou společností a vedlejším účastníkem, nikoliv mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, když J. P., vycházeje z výpisu z živnostenského rejstříku, ani pod jiným jménem nepodniká.

Vlastní obsah citovaného odůvodnění rozsudku obecného soudu, resp. jeho rozhodovacího důvodu, stěžovatel v konkrétní rovině ve vztahu k jednotlivým bodům jím přijaté argumentační linie nerozporuje.

Protože stěžovatel projevil souhlas s postupem ve smyslu , soud ve věci nenařizoval jednání. Poučovací povinnost spjatá s jednáním soudu ( ) proto nepřicházela v úvahu. Přezkoumávat samotný úsudek soudu, zda "ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů" ( ), a tudíž (za ostatních zákonem předepsaných podmínek) nenařizovat jednání, by Ústavní soud mohl pouze za výjimečných okolností, za nichž by šlo o zjevný exces obecného soudu. Taková situace ovšem v daném případě dle přesvědčení Ústavního soudu nenastala.

Obvodní soud pro Prahu 7 vycházel z předložených listinných důkazů. Projev svévole spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi těmito důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (při hodnocení důkazů) ze strany obecného soudu, napadené rozhodnutí nezakládá (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

, a další). Rovněž interpretace jím provedená není nepřiměřená zjištěným skutkovým okolnostem, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

).

Proto Ústavní soud, aniž by jakkoliv bagatelizoval (věcné) námitky stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu