Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 910/10

Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Z. S., zastoupené JUDr. Emerichem Slavíkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010 č. j. -421 a č. j. -423, rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008 č. j. -357 a ze dne 16. ledna 2007 č. j. , -249, a rozsudkům Okresního soudu v Benešově ze dne 28. června 2007 č. j. -304 a ze dne 16. března 2006 č. j. -142, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2006 č. j. -187, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v právní věci o určení vlastnictví. Tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č. 1 k této úmluvě.

V podrobně rozvedeném návrhu popsala své výhrady směřující vůči hodnocení důkazů ze strany obecných soudů a následnému podřazení jimi učiněných skutkových zjištění pod rámec podmínek pojmově tvořících obsah institutu vydržení, resp. dobré víry (§ 134 obč. zák.). Na podporu svých vývodů o dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelka rovněž odkázala na judikaturu Ústavního soudu vymezující případy svévole v rozhodování obecných soudů a domáhala se, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Benešově sp. zn. . Po jeho prostudování a posouzení celého kritizovaného procesu jako celku (kupř. nález

sp. zn.

) dostatečný důvod ke kasaci napadených rozhodnutí neshledal.

V této souvislosti nutno zdůraznit, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [ , písm. d) y ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Totéž se stran soudního řízení vztahuje i ke zjišťování (z pohledu aplikovaných právních norem) relevantního skutkového stavu.

Projev svévole při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (při hodnocení důkazů) ze strany obecných soudů, napadená rozhodnutí dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další). Rovněž interpretace relevantního právního rámce jimi provedená není nepřiměřená zjištěným skutkovým okolnostem, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

).

V důsledku uvedeného Ústavní soud, aniž by jakkoliv bagatelizoval jednotlivé (dílčí) námitky stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu