Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3022/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne  16. března 2006, č. j. -142, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2006, č. j. -187, výrokem pod bodem I. určil, „že žalobce M., a. s., je vlastníkem nemovitostí – parc. č. 114/23 - ost. plocha, parc. č. 114/24 - ost. plocha, parc. č. 114/25 - ost. plocha, st. p. č. 186/11 - zast. plocha, parc. č. 114/20 - ost. plocha, parc. č. 114/14 - ost. plocha, 114/15 - ost. plocha, parc. č. 114/16 - ost. plocha, parc. č. 114/17 - ost. plocha, parc. č. 114/18 - ost. plocha, parc. č. 114/19 - ost. plocha, parc. č. 114/21 - ost. plocha, st. p. č. 192, st. p. č. 193, st. p. č. 186/1 - zast. plocha, st. p. č. 186/2 - zast. plocha, parc. č. 114/26 - ost. plocha, parc. č. 120/7 - orná půda, st. p. č. 186/10 - zast. plocha, st. p. č. 186/12 - zast. plocha, vše v obci P. a kat. území N. V. u P., vše jak bylo vytvořeno znaleckým posudkem č. 38/2005 a geometrickým plánem č. 121-936/2005 ze dne 5. 8. 2005 znalkyní ing. E. S. a odsouhlaseno Katastrálním úřadem pro S. k., Katastrální pracoviště B. pod č. j. 1275/2005 dne 29. 8. 2005“, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu „na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí – p. p. č. 114/22 - trv. tráv. porost, p. p. č. 120/5 - orná půda, p. p. č. 120/6 - orná půda, p. p. č. 120/4 - orná půda, p. p. č. 120/7 - orná půda, vše v obci P. a kat. území N. V. u P., jak byly vytvořeny znaleckým posudkem č. 38/2005 a geometrickým plánem č. 121-936/2005 ze dne 5. 8. 2005 znalkyní ing. E. S. a odsouhlasených Katastrálním úřadem pro S. k., Katastrální pracoviště B., pod č. j. 1275/2005 dne 29. 8. 2005“ a výrokem pod body III., IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastnic rozsudkem ze dne 16. ledna 2007, č. j. , -249, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve vyhovujícím výroku pod bodem I. „tak, že se poz. parc. č. 120/7 vypouští; jinak se potvrzuje a v zamítavém výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná „v rozsahu, ve kterém se potvrzuje vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně“ dovolání; domáhá se, aby dovolací soud vyslovil přípustnost dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, když řeší právní otázku oprávněné držby a vydržení v rozporu s § 134 obč. zák. a s ustálenou judikaturou.

Podle (dále „“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření němu jsou účastníkům známy a že uvedenéy jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.

Přípustnost dovolání v daném případě přichází v úvahu jen za naplnění předpokladů uvedených v , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.  Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout   rozhodnutí   odvolacího   soudu,   proti   němuž  má být přípustnost  dovolání  založena  podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu  uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ); proto nelze ani zpochybnit hodnocení důkazů. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.

V dané věci tu není nic, co by z napadeného rozsudku činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1068). Dovolatelka polemizuje s úvahami odvolacího soudu o tom, zda žalující společnost byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí sporný pozemek patří; odkazuje přitom na to, že smlouva, o kterou se dobrá víra opírá, nebyla označena datem a že na straně nabyvatele – právnické osoby - nebyly všechny potřebné podpisy. ve znění platném v době uzavření smlouvy však nevyžadoval, aby na smlouvě o převodu nemovitosti bylo uvedeno datum (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 1998, sp. zn. , publikovaný v Lexdatech, a obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 5125). Také úvaha odvolacího soudu o dobré víře z hlediska podpisu není nepřiměřená; judikatura, na kterou dovolatelka poukazuje, se buď problematiky podpisu netýká anebo se týká případu, kdy některá ze stran smlouvu nepodepsala vůbec. Zde jde o specifický případ, kdy v množství smluv týkajících se převodu komplexu pozemků u některých nebyl podpis všech osob, které měly za organizaci jednat.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě  nákladů dovolacího řízení vychází z , , a  s tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na  náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle ,  , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle ,  ve znění pozdějších předpisů, a náhradu za  daň z přidané hodnoty ve výši 1.007,- Kč podle , celkem tedy 6.307,- Kč.  Lhůta a  místo k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 4. ledna 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu