Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2735/10

Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. T. Š., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2010 č. j. -162 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. 10. 2009 č. j. -138, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle y ČR, , a 4 d (dále jen " ") a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 2009 č. j. -112 ve výroku pod bodem I. tak, že zamítl žalobu, aby žalovaní 1) a 2) byli zavázáni zaplatit stěžovateli společně a nerozdílně částky 15.000,- Kč a 19.999,- Kč s požadovaným úrokem z prodlení. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II., jímž bylo rozhodnuto o poplatku z prodlení, odvolací soud potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že postupem obecných soudů byla státní moc uplatněna v rozporu se zákonem a jeho práva, zaručená u a u, byla poškozena. Stěžovatel především nesouhlasí s tím, že odvolací soud nepotvrdil právní závěry soudu prvního stupně, s jehož rozhodnutím se stěžovatel ztotožňuje. Dovolacímu soudu stěžovatel vytýká, že se věcí nezabýval po stránce skutkové a právní, přestože je nepochybné, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele jako nepřípustné, není opodstatněná. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které předcházelo rozhodnutí Nejvyššího soudu, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.

Jak vyplývá z obsahu přiloženého rozhodnutí, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že v dané věci není dovolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč [ , ve znění novely provedené ] Jak z uvedeného vyplývá, Nejvyšší soud opodstatněně odmítl dovolání stěžovatele a Ústavní soud neshledal v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu žádný zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává.

Pokud jde o rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, je zřejmé, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost proti němu za včasnou, neboť lhůtu pro své podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "). Tato podmínka však v daném případě splněna není.

Odmítl-li Nejvyšší soud dovolání stěžovatele jako nepřípustné, neboť směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč [ ], zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat , v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat ; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ji podle ustanovení odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu